Sue Thomas: F.B.Eye

Seriál natočený podľa skutočnej udalosti.

Kalendár

Štatistika

Poviedky

Aj my sme ľudia

Autor: Lenule

Jazyk: Český


Od odletu Sam a Dannyho uplynulo 5 měsíců. Bylo to pět měsíců neustálého škádlení mezi Lucy a Mylesem, 5 měsíců flirtování mezi Tarou a Bobbym a 5 měsíců nevyřešeného vztahu mezi Sue a Jackem.
Všichni seděli za svými stoly, když v tom byl D. byl zavolán k Tedovi. Vrátil se asi za 15 minut a řekl „Panstvo, máme nový případ.“
„O co jde tentokrát?“, zeptal se Jack.
„Byla nalezena mrtvola. Jde o jistou Katie Ryanovou, 30 let, jedno dítě. Její tělo bylo nalezeno za restaurací, kde pracovala. Byla probodnuta včera, asi kolem 11 večer.“
„Moment, ale to snad není náš případ“ ozval se Myles.
„Kdybys mě nechal domluvit, tak bych ti řekl, že Katie Ryanová je…..byla manželkou Mohameda Dessy.“
„Koho?“, zeptala se Sue.
„M O H A M E D A D E S S Y“, vyhláskoval ji Jack.
„Dessy?“, zeptala se Sue.
„Mohamed Dessa je bratrem Arifa Dessy, mám pravdu?“, zeptala se Tara.
„Jo, přesně tak!“
„Byli stále manželé?.... Myslím Dessa a Katie.“, zeptala se Sue.
„Ne, rozvedli se před 2lety, mají 8-letou holčičku Rachel. Po rozvodu se k ní Dessa nemohl přiblížit. Rachel by v tuto chvíli měla být v družině, někdo by tam pro ni měl zajet!“, řekl D.
„Zajedeme tam se Sue“, řekl Jack.

Na cestě do družiny se Sue zeptala: „Jak ji vysvětlíme, že musí jít s námi. Je zvyklá, že ji vyzvedává máma!“
„Něco vymyslíme“, řekl Jack.

V družině
„Dobrý den, můžu vám pomoct?“, zeptala se učitelka. Byla to sympatická paní ve středních letech.
„Dobrý den, jsem Jack Hudson, tohle je Sue Thomasová, jsem od FBI. Jde o malou Rachel Ryanovou. Její matka byla zavražděna a my ji musíme chránit před jejím otcem.“, řekl Jack.
„O pane bože…“, řekla učitelka.
„Děje se něco?“, zeptala se Sue.
„Asi před hodinou si Rachel vyzvedl její otec. Je to její otec, nebyl důvod mu v tom bránit.“
„Cože?! Sakra to není dobré!“, řekl Jack.
„Nikdo mi neřekl, že by se s ní pan Ryan nesměl stýkat!“, řekla učitelka.
„Ryan???“, zeptala se Sue.
„Ano, pan Mohamed Ryan!“
„Když se oženil s Katie, nechal si její příjmení!“, vysvětlil Jack.
„Aha!“
„Můžete nám pana Dessu popsat?“, zeptala se Sue.
„Samozřejmě!“
„Předpokládám, že nevypadal jako tady na téhle fotce!“, řekl Jack.
„Ne, vypadal úplně jinak.“, řekl učitelka.
„No tak toho sem se bál!“
„Dostavte se prosím, pokud možno ještě dnes, k nám do kanceláře, sestavíme portrét!“, řekla Sue.
„Ano jistě, budu tam!“
„Děkujeme. No tak my už půjdeme, nashledanou.“, rozloučili se.
„Nashle“


V autě
„Bobby, máme velký problém. Rachel si vyzvedl její otec. Je v jeho rukách.“, mluvil do telefonu Jack… „Jo, za chvíli jsme v kanceláři…. Dobře, zatím!“

V kanceláři
„Tak co jste zjistili?“, zeptal se Jack, hned co vkročil do kanceláře.
„No, víme, že mladý Dessa páchá teroristické útoky, vždycky jsou to útoky na určitou skupinu lidí s určitým handicapem. Ať už tělesné, mentální či smyslové postižení. Pokaždé na velmi početnou skupinu, většinou na nějakém jejich shromáždění.“ Řekla Tara.
„Poslední jemu připsaný útok se odehrál dva roky zpátky ve Francii na basketbalovém turnaji pro tělesně postižené. Tenkrát tam bylo asi 80 mrtvých. Je to zvláštní terorista, ještě jsem se nesetkal s vražděním určité skupiny handicapovaných lidí.“, řekl Bobby.
„No nápodobně… Takže pokud jste to ještě neudělali, prokontrolujte kde se v blízké době koná nějaké shromáždění handicapovaných lidí. Pokud se Dessa po dvou letech vrátil zpátky do USA, nebude to jen tak.“, řekl Jack.
Po té co to dořekl, vstoupila do místnosti učitelka z družiny. „Dobrý den paní….“
„Andersonová“, doplnila.
„Dobře paní Andersonová, tady agentka Williamsová se vás ujme a sestavíte spolu portrét.“, vysvětlil Jack.
„Dobře!“
Poté co sestavili portrét, Tara ho ihned rozeslala.
„Zaslechla jsem něco o handicapovaných lidech…Nevím jestli to víte, ale Rachel Ryanová je hluchá!“, řekla paní Andersonová.
„Cože?!“, zeptal se Myles.
„Děkujeme vám paní Andersonová, pokud byste si na něco vzpomněla, ozvěte se!“, řekla Sue a doprovodila ji k výtahu.
„Tak tohle nechápu, Dessa podniká útoky na handicapované lidi, zatímco jeho dcera je hluchá.“, řekla nechápavě Lucy.
„tak teĎ se nám naskýtá otázka… Chce Dessa zabít i svou dceru, protože je hluchá?“, řekla Sue.
„Toť otázka…no a co ty sešlosti?“, zeptal se Jack.
„No nejbližší událost, na které bude docela dost handicapovaných lidí, hlavně dětí, je Karate víkend, koná se to v DC. Jinde není nic jiného hlášeno.“, řekla Tara.
„Co to je za sešlost, ten karate víkend?“, zeptal se D.
„Jde o to, že jedna docela rozsáhlá skupina dětí předvádí kousky z karate. Tyhle děti jsou všechny hluché.“, objasnila Tara.
„No a kdo tuhle sešlost organizuje“, zeptal se Bobby.
„Moment, karate víkend….není to ta akce, na kterou přijede Sam a Danny?“, zeptala se Lucy.
„JJ, je to přesně ona, tuhle akci totiž organizuje Jason Kenner, starší brácha Sam. Hluchým dětem se věnuje už hodně dlouho, je mu 25, věnuje se tomu od svých 18.“, řekla Tara.
„Jacku, Bobby, znáte Jasona???“, zeptal se D.
„Jo známe, zavolám mu!“, řekl Jack.
„To jsem chtěl slyšet!“, řekl D.

 

„Jason Kenner, prosím!“, ozval se Jason.
„Ahoj Jasone, tady Jack Hudson!“
„Jacku, jak je?“
„No jak se to vezme, chci se zeptat…ty organizuješ akci Karate víkend, je to tak???“
„Jo je to tak, proč se ptáš?“
„Máme vážné podezření, že jistý terorista, Mohamed Dessa hodlá zaútočit na téhle akci.“
„To je vtip?“
„Ne bohužel není. Dessa organizuje útoky proti handicapovaným lidem.“
„Ale zrušit to nejde, je to už pozítří!“
„Pokud se nám nepodaří Dessu chytit, nebudeš mít na výběr.“
„Tahle akce je už hodně dlouho plánovaná…“
„Jo ale je ti přednější akce, nebo životy těch dětí a život tvůj?“ ¨
„No jo no, mám to zrušit hned, nebo mi dáš pak vědět?“
„Zatím to oficiálně neruš, akorát připrav ty prcky, že se ta akce možná konat nebude.“
„Dobře!“
„Jo a ještě mám otázku, neznáš dívku jménem Rachel Ryanová?“
„Rachel? Jo jasně že znám…chodí s náma na karate. Proč?“
„Je to dcera Dessy, pravděpodobně zabil její matku a Rachel unesl.“
„Sakra, to není možné.“
„No nic, dám ti vědět, díky za pomoc. Měj se!“
„Ahoj!“

„Takže Jason slíbil, že pokud Dessu nechytíme, akci zruší!“, řekl Jack.
„No naštěstí je to normální chlap, vždycky mě iritují ti, kterým zachraňujeme zadky a oni na nás ještě podávají žaloby!“, řekl Bobby.
„Jo a mimochodem, Rachel Ryanová měla na té akci také vystupovat!“, dodal Jack.
„No snad nebude potřeba tuhle akci rušit, snad už bude Dessa za mřížemi…Pro ty děcka to bude velké zklamání, jestli se to konat nebude.“, řekla Sue a šlo vidět že se jí to osobně dotýká. Přece jenom byla také hluchá a věděla co pro ně něco takového musí znamenat.
„Pořád mi vrtá hlavou co má Dessa v úmyslu s Rachel. Jsou dvě možnosti. První, chce jí zabít sám někde v soukromí, druhá, nechce jí zabít a tím pádem jí musí zabránit v tom, aby se účastnila té akce…
„No nic, do práce. Bobby s Tarou zajedou za Jasonem ať vám objasní jak má ta akce probíhat, D s Mylesem, vy zajedete do domu Katie a pokusíte se tam něco najít, já se Sue, i když nerad, to půjdeme oznámit rodičům Katie.“

 

U rodičů Katie
Jack zaklepal a otevřel jim asi 50 letý muž. „Přejete si?“, zeptal se.
„Dobrý den, jste pan Ryan?“, zeptal se Jack.
„Ano, proč?“
„Jsem Jack Hudson, tohle je moje kolegyně Sue Thomasová, jsme od FBI. Jde o vaši dceru!“, vysvětlil Jack.
„Pojďte dál!“, když vešli do obýváku, uviděli ženu, taky asi 50 letou. Pan Ryan k ní přišel a něco jí ukázal ve znakové řeči!“
„Posaďte se, tohle je moje žena Elizabeth, je hluchá. Budu vám to tlumočit.“
„To nebude třeba pane Ryane, jsem také hluchá, znakovou řeč ovládám!“, řekla Sue.
„Opravdu? To bych nepoznal. No co vás k nám přivádí, co provedla Katie?“
„Je mi hrozně líto, že vám to musíme oznámit, ale vaše dcera byla zavražděna!“
„Cože???.......To není možné!“, řekl pan Ryan a v očích se mu hromadily slzy. Paní Ryanová se pláč zadržet ani nesnažila. „Kdo mohl chtít mojí dceru zabít?“
„Podle všeho to byl její bývalý manžel.“
„CO???“
„Bohužel to není všechno… Unesl i vaši vnučku Rachel…“
„TO nemůže být pravda….Najděte ji…. Ztratili sme dceru, nemůžeme ztratit i vnučku.“
„Děláme pro to všechno!“

Jack a Sue se rozloučili a odešli. Když šli k autu, Sue něco napadlo. „Jacku, jak se Dessa dozvídá o podrobnostech téhle akce? Kvůli bezpečnosti to není nikde přesně vypsané!“
„To je fakt, musí mít uvnitř buď nějakou spojku nebo má jiný způsob.“
„Jak Jason komunikuje s děckama? Asi mají nějaké střetnutí ale neřekla bych že se tam vždycky sejdou všichni…“
„Zavolám Jasonovi!“
„Dobře!“
Nasedli do auta a Jack vytočil Jasonovo číslo. „Prosím!“
„Ahoj, Jack, chci se tě zeptat, jak si dával informace dětem, které se nemohly dostavit na vaše setkání, ale měly se účastnit té akce.“
„Maily, posílal jsem je všem, i těm co tam byly.“
„Dobře, díky, to mi stačí. Zatím!“

„Maily!“
„Cože???“
„No dával jim informace přes maily!“, vysvětlil Jack.
„No takže se Dessa mohl klidně dostat například do Racheliného mailu.“
„Přesně“
Jack vytočil číslo Mylese… „Co je Jacku?“
„Mylesi, doneste počítač Rachel, nebo Katie, pokud jich mají víc tak všechny. Tara to musí prozkoumat, Dessa se asi naboural Rachel do počítače a proto má přesné informace o té akci.“
„Jo doneseme to!“
„Zatím!“

 

Když se všichni setkali v kanceláři, D. začal „Nenašli jsem v jejich domě nic podezřelého!“
„Máte ten počítač?“, zeptal se Jack.
„Jo, tady je, našli jsme tam jenom tenhle notebook, byl v dětském pokoji, nejspíš patřil Rachel.“
„Taro, podívej se do toho, myslíme že se jí Dessa naboural do e-mailů a proto má přesné informace.“
„Jasně!“
Po několika minutách Tara řekla „No, i když se někdo velice pečlivě snažil zamaskovat neoprávněný vstup, nepovedlo se mu to. Někdo se jí do pošty vážně nabourával. Naposledy to bylo před dvěma dny, z nějaké internetové kavárny, tohle nám ovšem moc nepomůže.
„To asi ne, ale zajedeme to tam prověřit!“, řekl D. a s Mylesem odešli.
„Dobře!“
„Napadlo mě, Jason by mohl napsat mail na Racheliný mail a Tara by pak mohla vystopovat odkaď je připojený.“, řekla Sue.
„To je dobrý nápad, zavolám Jasonovi ať sem přijde.“, řekl Jack a vzal telefon. „Ahoj, to jsem zase já, mohl bys prosím co nejdříve přijít k nám do kanceláře, musíme něco udělat a potřebujeme tvoji pomoc.“
„Jo jasně, za chvíli jsem tam.“

Asi za 30 minut tam Jason byl. Když vstoupil, všechny osoby ženského pohlaví ustrnuly. Jason byl velmi pohledný chlap, vysoký, silný, no prostě krásný. Zatímco se holky nepřestávaly kochat, Jack řekl „Ahoj kámo, jak je?“
„No bylo i líp!“
„Lidi, tohle je Jason Kenner, vnuk Wese a starší bratr Sam. Jasone, tohle je Sue, Lucy, Tara a Bobbyho znáš. Ještě k nám patří Myles a Dimitrius, ale ti jsou teďka v terénu.“
„Těší mě!“
„Jasone, potřebujeme, aby si poslal mail s nějakými organizačními věcmi na Racheliný mail, potřebujeme zjistit odkaď se tam Dessa nebo ten co to za něho vyřizuje nabourá.“
„Jo není problém!“
„Dobře, Tara ti ukáže odkaď to máš poslat.“
Mezitím se vrátil Myles a D. „Takže ta servírka si pamatuje že tam byl jakýsi muž, nejspíš Arab, no a potvrdila že se velmi podobal Dessovi…“, začal Myles a teprve když to dořekl si všiml Jasona.
„Jason Kenner, těší mě!“
„Myles Leland III.“, řekl hrdě Myles.
„III.??? Kdo byl Myles první a druhý!“, zeptal se Jason.
Ačkoliv to nebylo nijak směšné, vybuchli všichni smíchy. Věděli jak pro něho bylo jeho jméno důležité, a aby se vyhli přednáškám, projistotu ho neprovokovali. Tahle otázka přišla hodně nečekaně, a proto všichni nemohli kontrolovat smích! Myles se jenom ušklíbl a nic neřekl.
„Ahoj, já sem Dimitrius Gans, říkej mi D.“
„Těší mě!“
Jason odeslal mail a nezbývalo už nic jiného, než čekat.

 

 

 

Všichni už byli po večeři, akorát Jack a Sue neměli stále nic v žaludku. Jack jí proto vytáhl na večeři. Jack si všiml že je Sue nějaká hodně zamlklá, za celý večer toho moc neřekla. „Co se stalo, SUe?“, zeptal se.
„Víš přemýšlím nad tím případem…. I když se ti to asi zdá zvláštní, tenhle případ je pro mě hodně výjimečný. Výjimečný tím špatným způsobem. Jak tohle může někdo dělat, vždyť i my jsme lidi!“
„Vím na co narážíš, asi nepochopím jak se cítíš, ale strašně nerad tě vidím jak se trápíš…. Připadám si strašně bezmocný… Víš denně zachraňuju s vámi životy cizím lidem, ale člověku na kterém mi záleží, hrozně moc záleží, nedokážu pomoct.“, řekl Jack a chytil Sue ruku.
„Jestli sem správně odezírala, tak to bylo to nejhezčí co mi kdy kdo řekl!“, řekla Sue.
Dlouho se na sebe dívali a neřekli ani slovo. Když se Jack vrátil zpátky na zem, uvědomil si, že pořád drží její ruku. Pustil ji a řekl: „Měly bychom už jít!“
„Asi máš pravdu, jdeme!“

Když se vrátili do kanceláře čekalo na ně překvapení…Tara zuřivě vyťukávala něco na klávesnici, Bobby jim vysvětlil, že Dessa se naboural do Racheliného počítače, tara zjišťuje polohu.
„Mám to, je to internetová kavárna, je to asi 5 minut odsud. M-street 224.
„Jedem!“

Když dojeli na místo, viděli jak Arab, nejspíš Dessa osobně, nastupuje do černé dodávky, nasedli zpátky do auta a začali ho sledovat. Dojeli až k nějakému skladišti, aniž by si jich Dessa všiml. Dessa vystoupil a šel dovnitř.
„Půjdu to tam obhlídnout, nemůžeme tam jít všichni!“, řekl Jack.
„Půjdu s tebou, budu tě krýt!“, řekl Bobby.
Snažili se být co nejmíň nápadní, ale nevyšlo to. Někdo uvnitř toho skladiště si jich všiml a okamžitě všichni vyběhli ven a začali střílet. Jackovi a Bobbymu okamžitě přiběhli na pomoc ostatní. Byla to přestřelka jako v akčním filmu. Dessa a spol. nasedli do aut a odjeli. Myles a D. jeli za nimi, Jack a Bobby šli prohledat skladiště. Když přišli do jedné z místností, naskytl se jim šokující pohled. V rohu místnosti seděla malá holčička, byla v bezvědomí a na jejím těle byla připoutána výbušnina. Čau utíkal hodně rychle… 1:59..58..57..56..55..54..53……
„Bobby dělej, musíme to zneškodnit…“
„No tak to bude hodně velký problém….Ty jo, vidíš kolik je tu drátů…“
„Zvládneš to, ale dělej, nemáme moc času…“
„No takže tyhle to být nemůžou, tak zbývají tady ty tři…červený, žlutý, černý!!!“
„Černý!“, řekl Jack.
„Hm tak já si myslím že pokud přestřihnu černý tak vyletíme do vzduchu!“
„Tak co se mě ptáš!!!“
„No chtěl jsem vědět jaký by byl z tebe pyrotechnik.“
„Bobby!“
„Promiň, už mlčím! Zkusím žlutý?“
„A to víš jistě?“
„No tak to teda nevím! Ale jeden z nich to být musí!“
„No tak to je povzbudivé, prosím tě hlavně už dělej.“
Bobby přestřihne žlutý drát a kupodivu nic nevybuchlo. „Wohooooo! Říkejte mi génie!
„Díky bohu!“

 

Vzali Rachel a odvezli ji nejdříve do nemocnice na celkové vyšetření. Doktor jim řekl, že je v pořádku, ale pro jistotu si ji tam nechá přes noc. Jack zavolal Ryanovým, že jejich vnučka je v pořádku. Přijeli za ní do nemocnice a Jack jim řekl, že s ní bude muset ráno mluvit, musí zjistit, jestli něco neví. Pan Ryan přikývl a Jack se vrátil do kanceláře.
„Jak to dopadlo, dopadli jste někoho?“, zeptal se Mylese a Dimitria.
„Jo máme jeho 4 komplice, Mylesovi se jim podařilo prostřelit gumy, takže moc daleko nedojeli. Ale bohužel nechtějí mluvit!“
„No tak to mi bylo jasné, musíme počkat jestli nám něco neřekne Rachel! Pro dnešek máme padla, dneska už stejně nic nevyřešíme.“
„Dobře tak dobrou!“, rozloučili se a odešli.

Druhý den ráno vyzvedl Jack Sue a jeli do nemocnice za Rachel. Ta s nimi nejprve nechtěla komunikovat, ale babička ji přesvědčila . Sue si sedla k Rachel a začala s ní mluvit ve znakové řeči. „Ahoj, já jsem Sue, tohle je Jack a tohle Levi!“ Levi vyskočil na postel a Rachel se trošku usmála. „Jsem Rachel!“
„Rachel vím, že o tom asi nechceš mluvit ale musím se tě zeptat, jestli víš kde si do včera byla. „
„Byla sem s tátou!“
„Táta tě vyzvedl v družině a pak tě zavezl tam do toho skladiště?“
„Jo, myslela jsem, že půjdeme do té zoo jak mi slíbil, ale když mě přivezl do toho skladiště, tak mě zavřel do té místnosti a občas tam za mnou přišel a něco říkal těm mužům. Neumím moc dobře odezírat, jenom se to učím, ale vím, že říkali něco o karate, pak o bombě a o nějakém domě., prý nějaký starý dům za DC. Ale nevím to jistě.“
„To nevadí, moc si nám tím pomohla. JE to všechno co víš?“
„No a pak jsem viděla, že říkal něco o koních nebo něco takového ale tím si opravdu nejsem vůbec jistá.“
„Díky moc Rachel si moc šikovná holka!“

 

Sue po cestě vysvětlila Jackovi o čem se s Rachel bavili. Když přišli do kanceláře, řekli to ostatním a Tara ihned začala projíždět mapy, hledala staré domy za DC, které můžou mít něco společného s koněm. Myslela si, že bude možností hodně, kupodivu byly jenom dvě. Rozdělili se na dva týmy a rozjeli se každý k jednomu domu. Větší „štěstí“ měl tým ve složení Jack, Bobby a Sue. Když přišli k domu, Sue uviděla přes okno garáže rozbušky…Vypadalo to, že našli co hledali. Zavolali D. a Mylese a S.W.A.T. aby jim přijeli na pomoc. Když tam všichni byli, vtrhli do domu. Kupodivu využili momentu překvapení a podařilo se jim pochytat všechny, až na Dessu. Dessa unikl zadním východem, ale dům byl obklíčený. Neměl šanci uniknout.Střílel kolem sebe jako blázen, ale nepomohlo to. Všichni byli odvezeni do vazby.

Všichni se vrátili do kanceláře a přišel Ted. „Panstvo, odvedli jste skvělou práci. Gratuluju.“
„Díky Tede!“, řekli všichni.
„Musím zavolat Jasonovi ať tu akci neodvolává.“, řekl Jack.
„To nebude třeba!“, řekl Jason když vcházel do kanceláře. Za ním přišly do kanceláře další osoby. Byly jimi Danny a Sam a tři asi osmileté děti.
„Sam, Danny!“, vykřikli všichni.
„Ahooooooooooj!“, vykřikla Sam a se všema se objala. Danny udělal to samé. „Takže panstvo, přijeli jsme vás zkontrolovat, jak tady válčíte.“
„Nepřijeli jste spíš na karate víkend?“, zeptal se Bobby s úsměvem.
„No to taky, ale tak chtěla jsem aby to nějak vyznělo!“, usmála se Sam. „Jo a málem bych vám zapomněla představit tyhle prcky, jo mimochodem, rozhodli se, že budou u FBI stejně jako jejich starší sourozenci a v případě mého brášky jako jeho děda. Tak tohle je můj mladší bráška Matthew.“
„No a tohle jsou moje dvojčátka, no samozřejmě ne moje, moje sestřička Ashley a bráška Ricky.“, představil Danny své sourozence. „Prcci tohle je Sue, Jack, Bobby, Myles, Lucy, Tara a D., a samozřejmě tohle je Levi. Je mi zcela jasné že už teď nevíte kdo je kdo!“, usmál se Danny.
„Děláte si rodinný výlet?“, zeptal se Jack.
„No přijeli sme na ten karate víkend, Matthew nedal pokoj, že tam nutně musí být, ale naši tady jet nechtěli tak jsem ho vzala já.“
„No a já jsem chtěl, aby si máma od dvojčat na chvíli odpočinula, no a když mají ty prázdniny tak jsem je vzal aspoň na chvíli pryč z Detroitu.“, řekl Danny.
„Naši zachránci, je vám doufám jasné, že jste očekáváni na Karate víkend?“, zeptal se Jason.
„Fakt?“
„No že se ptáte, a žádné výmluvy neberu.“
„Dobře tak my přijdem!“
„Super!“
„Danny…a půjde tam s námi i Levi?“, zeptala se Ashley.
„Jo prosím prosím!“, přidal se Ricky a Matthew.
„No to já nevím, musíte se zeptat tety Sue.“, řekl Danny.
„Teto Sue, půjde tam i Levi?“, zeptali se.
„No jasně, bez Leviho já nedám ani ránu, víte já neslyším a Levi mě upozorňuje když na mě někdo mluví.“, řekla Sue.
„Wooow!“, vydechli všichni tři najednou.
„No je musíte omluvit, oni jsou nadšení úplně ze všeho!“, řekla Sam.
„No však to je správné, že jo prcci!“, usmál se Bobby.
„No tak my půjdem, musíme si vybalit a vyspat se. Prcci nespali už hodně dlouho a jsou pěkně protivní“, řekla Sam.
„No to teda nejsme!“, bránili se všichni tři.
„No jasně, jdeme!“, řekl Danny.
„Tak zítra, těšíme se na vás“
„My taky, ahoj!“

 

Druhý den ráno se všichni setkali na místě. Byla to změna, nikdo neměl oblek, kravatu, všichni měli džíny, trička, mikiny. Přece jenom nešli do práce.
Jason zahájil akci „Dobrý den, než začnu, chtěl bych poděkovat jednomu skvělému týmu, který během jediného dne dokázal zničit to, co tuto akci ohrožovalo. Nebudu zacházet do detailů, ale musím říct Díky Jacku, Sue, Bobby, Taro, Mylesi, Lucy, D. a Levi.“
Když to Jason dořekl, všichni začali tleskat. Neslyšícím to Jason převáděl do znakové řeči. Jason poté ukázal o kom celou dobu mluvil a všichni se na ně začali dívat. Bylo jim to celkem trapné, ale trvalo to naštěstí jenom chvilku.
Potom začalo to proč tam přišli. Na podium vyšla skupinka dětí. Začala hrát hudba, což hodně lidí překvapilo. Děti předváděly kousky nad kterýma zůstával rozum stát „No já takhle vyskočit, tak máte po Jacku Hudsonovi!“, usmál se Jack.
„No to by byla škoda, tak se radši drž při zemi!“, řekla Sue a usmála se.
Matthew, Ashley a Ricky to sledovali s otevřenou pusou. Matthew přišel k Sam, aniž by se přestal dívat „Sam, můžu chodit na karate?“
„No tak to se domluv s našima, no já na karate chodila, tak tobě to dovolí určitě taky!“
„Super!“
To samé udělal Ricky a Ashley. „Hele, jak řekla Sam, to si domluvte s mámou. Už vidím její nadšení!“, řekl Danny s úsměvem
Na podiu se vystřídalo několik skupinek dětí, jejich vystoupení bylo úžasné. Všem to vyrazilo dech. Když skončila s vystoupením poslední skupinka dětí, začaly různé soutěže pro děti. Že to byly soutěže pro děti však neodradilo nikoho z týmu, ani Dannyho a Sam aby se jich účastnili. První soutěž byla shazování láhví míčkem. Začal Jack, tři hody a pořád nic „Jiskro, jak tohle můžeš minout?“, rýpal do něho Bobby.
„No tak to zkus ty! Uvidíš že to není takové lehké.“ Bobby vzal míček a začal házet. Tři rány a nic. „Nooooo říkal někdo že to není těžké!“, provokoval Jack.
„No dobře no už mlčím!“ řekl Bobby s úsměvem.
„Můžu to zkusit?“, zeptal se Matthew.
„No jasně!“
Matthew vzal míček a na první pokus shodil všechny lahve. Všichni vybuchli smíchy a Jack a Bobby se jenom zahanbeně usmívali. „No jo no, my to máme hold v rodině!“, usmála se Sam. Celý den byl naprosto úžasný až do okamžiku kdy si Sue vymkla kotník. „Au, to je bolest“
„Co je Sue?“, zeptal se starostlivě Jack.
„Udělala sem si něco s kotníkem!“
„Ukaž…No zlomené to asi není, ale zajedu s tebou k doktorovi!“
„Tak jo!“, řekla Sue.

V nemocnici
„No má to vymklé, každopádně celkem ošklivě. Neměla by aspoň den dva moc chodit.“, řekl doktor.
„Spolehněte se“, řekl Jack a šel za Sue. „Doktor říkal že nemáš moc chodit“, řekl jí Jack a vzal ji do náručí. Sue vypadala překvapeně „Já jenom plním rozkazy!“, usmál se Jack.
Když ji nesl, byli tak neuvěřitelně blízko. Sue se dívala Jackovi do jeho nádherných očí a když se jejich oči střetly, Sue se neovládla a políbila ho. Byl to jen letmý polibek, ale musí se někde začít. „Promiň!“ Jack neřekl nic. Její polibek jí opětoval. Tentokrát však ne letmo, ale dlouze a vášnivě. Připadalo jim jako by se zastavil celý svět a byli tam jenom oni dva. Nevšimli si ovšem že je z dálky všichni pozorujou. Všichni si plácli „Vyšlo to!“
Když se druhý den ráno všichni setkali v kanceláři, Sue i Jackovi bylo divné že se na ně všichni tak dívají.
„Ehm, co kotník slečno Thomasová, nebo mám spíš říkat paní Hudsonová.“, zeptala se Sam.
„Cože?“, zeptal se Jack i Sue.
„Nesnažte se zapírat, máme důkazy!“, usmála se Lucy a vytáhla fotky.
Sue se začervenala a Jack řekl „Vy jste snad všude!“
„No jiskro, o tohle nemůžeme přijít!“, řekl Bobby.
„No tak co, vždyť na tohle jste čekali víc jak tři roky!“, usmál se Jack.
„To ano, a schvalujeme vám to!“, řekla Tara.
„To jsme rádi!“
„Takže je to oficiální?“, zeptal se Danny.
„No z mojí strany ano!“, usmál se Jack.
„Z mojí taky!“, řekla Sue.
„Super, tímto vás prohlašuju za muže a ženu!“, řekl Myles. Všichni se začali smát a byli zase šťastní.

KONEC

Poslední komentáře
24.07.2007 15:36:35: moncamoj cetla jsem ten tvuj komentar taky by mi to nevadilo kdyby to sfilmovali ale pises tam ze si...
25.06.2007 10:56:44: To je škoda, vůbec bych se nezlobila kdyby to zfilmovali. Jsou to vážně krásný díly. Nám doma intern...