Sue Thomas: F.B.Eye

Seriál natočený podľa skutočnej udalosti.

Kalendár

Štatistika

Poviedky

Ideme stanovať! (Camping trip!)

Autor: Sarcastic Realist

Preklad: Terentule

Jazyk: Český

1.kapitola
„Co se děje, Mylesi?“ zeptala se Lucy s mírným úšklebkem ve tváři.
Nanervyjdoucí blonďatý agent byl skleslý ve své židli a vypadal nešťastně.
Nebylo to nic zas tak neobvyklého, není-liž pravda, ale tuhle náladu měl už celé dopoledne.
„Abych řekl pravdu,“ pronesl Myles s dramatickým povzdechem, „nechci být poslem špatných zpráv, ale jedeme stanovat.“
Lucy překvapeně zírala. „Cože?“
„Vážně?“ vyskočil Bobby nadšeně.
Jack si ho ostražitě prohlížel. „Moc vtipné, Mylesi.“
Tara šťouchla do Sue. „Zdá se, že jedeme kempovat.“ Informovala kamarádku ve znakovce.
Sue se tázavě podívala na Mylese. „Kempovat?“
„Ano, kempovat.“ Pronesl hlas Teda Garretta, který se právě objevil ve dveřích.
Šest hlav – vlastně pět (Tara poklepala Sue na rameno) – se na něj otočilo a věnovalo mu pozornost.
Garrett se na ně pousmál. „Chcete, abych to vysvětlil nějak jednodušeji?“
„Jasně, jasně, my víme.“ prohlásil Bobby dřív, než Myles stačil něco říct.
„O co tu vlastně jde?“ zeptala se Sue, snažíc se ujasnit si situaci.
„Všichni máte informace ve svých složkách. Myslím, že byste si je měli prohlídnout.“řekl Garrett mírně naštvaně.
„A co D?“ zeptal se ho Jack.
Garrett pokrčil rameny. „Ještě neví.“
„No skvěle.“ Poznamenal Myles sarkasticky.
„Klid, kámo.“ Bobby se držel, aby ho místo toho neuhodil. „Jestli se ti to nelíbí, nemusíš jet.“
„Bohužel,“ Garrett dodal, i když bylo z tónu jeho hlasu jasné, že si myslí pravý opak, „účast je povinná. Potřebujete dovolenou.“
Oba muži si společně povzdechli, kdežto Jack, Sue, Tara a Lucy se všichni začali smát.
Garrett obrátil oči v sloup a dodal. „Zbytek dne máte volno. Teď běžte.“
Všichni pozorovali, jak odchází a Lucy se zašklebila. „To se podařilo.“
„Našla jsem to.“ Ohlásila Sue. Vytáhla papír ze své složky a v rychlosti ho pročetla.
„Přečti to.“ Navrhl Jack.
„Zkráceně je tu psáno, že Ústředí platí šesti z nás víkend kempování. Vše už je zařízeno. Let, zásoby, a tak dále.
„Let?“ zbledla Tara.
„Jen se neboj, děvče,“ nahodil Bobby svůj odzbrojující úsměv, „já tě ochráním.“
Jack a Sue si vyměnili vědoucí pohledy, kdežto Lucyina mysl se okamžitě dala do pochodu. Tohle bude opravdu zábava.

 

2. kapitola

„Copak je, Levi?“ zeptala se Sue, když na ni zaštěkal. Zvedla oči od své z poloviny spakované tašky a podívala se ke dveřím.
„Mám problém.“ Postěžovala si Lucy. Sue se usmála a přišla za ní.
„Luce, to že se nemůžeš rozhodnout jakou barvu svetru si vezmeš sebou není problém.“ řekla mírně.
„Ne, to jsem neměla na mysli,“ zakoulela Lucy očima. „Potřebuju tvojí pomoc.“
„A s čím?“
„Potřebuju,“ udělala dramatickou pauzu, „parťáka v dohazovačství.“
Sue pobaveně zamrkala. „Nemáš na mysli spíš parťáka ke zločinu?“
„Zločin?“ bránila se Lucy „Dohazovačství není zločin. Je to občanská povinnost.“
Sue se zasmála. „Tak do čích životů budeme zasahovat, když řeknu ano?“
„Ne tak zasahovat, spíš –“
„Být dotěrný?“ zazubila se Sue.
Lucy se proti své vůli pousmála. „Fajn, dělej si co chceš.“
Naoko znechuceně zakroutila hlavou, vrátila se zpátky k balení a snažila se do tašky nacpat všechno své oblečení. Podařilo se jí část tašky zapnout, ale dál už se zipem nedokázala pohnout.
„Levi, pojď sem,“ zavolala.
Levi vyrazil s nadšeným štěkotem a s ránou dopadl přímo na tašku.
Lucy a Sue se usmály a Sue svého psa objala. „Díky, Levi.“ Dotáhla zip až do konce.
„Konečně.“ oddechla si. ‚Už máš hotovo?‘ zaznakovala směrem k její pasivně vyhlížející kamarádce.
‚Jo‘ odpověděla Lucy. ‚Věř tomu nebo ne.‘
„Co kdybychom si objednaly něco k jídlu a nepustily si film?“ navrhla Sue. „Takhle můžeme dnešní odpoledne relaxovat a pořádně se vyspat. Mám dojem, že od zítřka si těhle věcí moc neužijem.“
„To je pravda,“ souhlasila Lucy. „Co si půjčíme?“
Sue pokrčila rameny. „Uvažovala jsem o filmu Po čem ženy touží. Je to skvělá romantická komedie,“ navrhla.
„Mám chuť na čínu.“ Přidala se Lucy.
„Tak pojďme,“ usmála se Sue a obě ženy odešly.


„Rodinné důvody?“
D přikývl. „Jo, ehm, moje děti hm, mají chřipku.“
„Jsi špatný lhář, Gansi.“ usmál se pobaveně Garrett.
D pokrčil rameny, „No tak Tede, nikdo z týmu není – zadaný; já mám rodinu, však víš.“
„Fajn,“ povolil opatrně, „ale když se zeptají, nemám s tím nic společného, jasné?“
„Jasně.“
„Počkej D,“ zastavil ho ještě Garrett jako by ho ještě něco napadlo. „Víš, jaký ten výlet bude, když tam nebudeš, že?“
„Jo,“ zakřenil se D. „Chaotický.“

 

3. kapitola

„Pořád nemůžu uvěřit, že jsme museli vstávat tak brzo jen kvůli dovolené,“ stěžoval si už popáté Myles.
Jack obrátil oči v sloup. „Vždyť je šest hodin ráno“. Vyjel z parkovacího místa a vydal se směrem na rušné silnice D.C.
„Promiň, kamaráde, ale musím se přidat tady k Bručounovi. Šest ráno je moc brzo,“ postěžoval si Bobby.


„Řídím,“ prohlásila Tara a rychle usedla na místo řidiče.
Lucy hodila svoje tašky do kufru. „Já si sednu dozadu; Sue, ty můžeš být vepředu.“
„Díky, Luce.“ Sue si sedla na místo vedle řidiče.
„Lucy, nasedni,“ varovala Tara, „nebo přijedeme pozdě.“ Lucy sotva nasedla do auta, ale Tara okamžitě šlápla na plyn a vyrazila za kluky.“
Ani ne o dvě sekundy později začal zvonit mobil. Všechny tři ženy začaly hledat své telefony.
„Můj,“ ohlásila Lucy. „Haló?“ chvíli poslouchala a pak najednou zbledla. „Co?“
Sue nadskočila, když se Tara jen těsně vyhnula protijedoucímu autu. „Taro!“
„Promiň.“ Obrátila se na ní Tara s ostýchavým výrazem.
„Sue!“zamávala na ní Lucy. Její výraz vypadal panicky. „Je tam moje peněženka?“


Myles nacpal telefon do polštáře, a přitom se on, Bobby i Jack hlasitě smáli. Když se konečně dokázali zase kontrolovat,znovu ho vzal. „Luce?“


„To nebylo vtipné, Lelande!“ zařvala Lucy předtím, než naštvaně položila telefon.
Tara sebou škubla, když to udělala a Sue podala rozčilené dohazovačce její kabelku.
„Kdo to byl?“ zeptala se, protože nechápala, proč řvala do telefonu.
„Myles.“ Řekla Lucy naštvaně. „Řekl, že jsem zapomněla svoji peněženku,“ vysvětlovala a znakovala slovo ‚peněženka‘, aby Sue rozumněla. „Je to vážně blbec.“
Sue se soucitně usmála. „Však my mu to oplatíme.“
Tara dodala se zlomyslným úšklebkem: „Jasně, jen si představte jaký ďábelský kousky jim můžeme provést na výletě. Pěna na holení v dlaních, pasta na zuby v dlaních...“
„Můžem jim provést něco se stanem,“ nadhodila Sue nadšeně.
„No jasně,“ souhlasila Lucy, „Úplně jim ho zničíme. Nebudou ani vědět, co se jim stalo.“


„Položila mi to!“
„No, co si čekal, kámo?“
„Jo, Mylesi, pro nás to mohlo být zábavné, ale pro ni pravděpodobně ne.“
„Nebuď takový suchar, Hudsone.“
„No tak, Kazisvěte (Crash :)), podpoř mě trochu!“
„Promiň, Jiskro. Pokud je nedokážeš porazit-“ pokrčil rameny Bobby, „přidej se k nim.“
Jack si povzdechl. „Sue mě zabije!“
„Bojíš se?“ škádlil ho Bobby. „Sue?“
„Jo!“
Myles se pousmál. „Jack má rád Sue,“ začal zpěvným hlasem. Okamžitě ale ztichl, když zjistil, že na něj oba muži zírají.
„No co? Je to pravda!“

 

 

4. kapitola

„Zabírám si místo u okna!“
„Ne, já si zabírám místo u okna!“
„Já to ale řekl první!“
„No a? Já to řekl druhý!“
„Mylesi!“
„Bobby!“
Pauza.¨
„Sue!“
„Co?“
Lucy, Sue i Tara si společně povzdechly.
Kdyby vám to ještě nedošlo, našich šest agentů bylo v letadle a hádali se, kdo kde bude sedět.
Na to, že to bylo letadlo to mělo podivné uspořádání. Sedadla byla poskládaná téměř do polokruhu, takže každý mohl vidět na každého, i když zrovna v tento moment se to nezdálo jako moc dobrý nápad.
„Tyhle jsou pohodlné,“ poznamenala Sue.
Okna zapomenuta, kluci vyrazili k nejbližším sedadlům a Lucy a Tara je následovaly. Nakonec si posedali v takovémhle pořadí: Myles na konci (dostal svoje sedadlo u okna), Lucy, Sue, Jack, Tara a Bobby na druhém konci, šťastný, že je daleko od milovníka umění. Když řekl svoje myšlenky nahlas, probodl ho Myles pronikavým pohledem.
„Koukejte už vyrůst, vy dva.“ Nevydržela to už Lucy.


„Tohle je píseň co nemá konce – a pokračuje dál a dál mí přátelé – nějací lidé – si ji začali zpívat a nevěděli co to je – a my teď budem dál zpívat, protože je to píseň co nemá konce-“
„MYLESI!“
„BOBBY!“
Oba muži okamžitě ztichli a zahráli omluvné pohledy na Taru a Lucy. „Promiň,“ pronesli sborově.
Když se Jack otočil, aby si mohl povídat s Bobbym a Myles se se zamračeným pohledem díval z okna, usmála se Lucy na Sue.
‚Líbí se ti, že sedíš vedle Jacka?‘
Sue se začervenala. ‚No a co když jo?‘
Najednou se letadlo dostalo do turbulence a Tara ze sebe vydala vyděšený výkřik. Chytla se opěradel sedadla tak pevně, až jí zbělaly klouby na rukou.
Bobby, vždycky tak galantní, pomalu uvolnil její prsty z opěradla a pošeptal jí pár uklidňujících slov do ucha, načež se Tara viditelně uvolnila.
Už to vidíš? Zaznakovala Lucy důrazně Sue.
Sue se přestala bránit. Fajn, vyhrála si, pomůžu ti!
„Díky!“

„Už tam budem?“ zeptal se Bobby – už posedmé během dvaceti minut.
„NE!“ Obořili se na něj všichni.
Bobby sklonil hlavu. „Pardon.“ Zamumlal.
Tara stiskla jeho ruku. „Nic se neděje.“
„Já snad umřu!“ zašeptala Lucy směrem ke Sue.
„Proč?“
„Mě tady málem uškvaří proud z toho jak to mezi nimi jiskří a oni si toho ani nevšimnou!“zasyčela.
Sue jen zakroutila hlavou a usmála se. „Oh, Lucy:“
Sue nonšalantně pokrčila rameny. „Myslím, že to prostě mám v krvi.“

 

5. kapitola

„Jsem strašně unavená,“ postěžovala si Lucy znechuceně zatímco čekali na svá zavazadla.
„Jo, to jsme všichni, děvče,“ připustil nevrle Bobby. „Doufám, že naše stany mají pohodlné nafukovací matrace!“
„Ehm, promiň Bobby, žádné matrace,“ přidala Tara omluvně. „Jenom spacáky.“
Bobby kňučel jako malé děcko. „Ah, zachraňte mě,“ zamumlal potichu, „Jinak asi umřu.“
Myles zakroutil očima. „Fracek, (=wimp, ve slovníku to není, nic lepšího mě nenapadlo)“ zamumlal si pro sebe.
Lucy ho praštila do ruky a pokárala ho, „Mylesi, buď hodný.“
Jack si povzdechl. „No tak, Mylesi.“
Myles na ně vyplázl jazyk jako dítě. „Fajn.“ Ostražitě se podíval na Lucy. „Vy jste všichni proti mně, jsem si tím jistý.“
„Podívejte, naše zavazadla jsou tu,“ ukázala Sue. Běžící pás se posunoval pomalu. Natáhla se pro svou tašku a děkovně se pousmála, když jí Jack nabídl, že jí vezme.
Bobby, vždy gentleman, také nabídl Taře, že jí vezme tašku a Myles ji vzal Lucy jen velmi váhavě.
Holky se usmály a vzaly potřeby pro kempování. „Děkujeme,“ pronesly sladce.


„Podívejte, obchod!“ zakřičel Bobby.
Ano, Kazisvěte, to je obchod. Tam se kupuje jídlo,“ vysvětlil mu Jack trpělivě.
Všech šest dostalo klíče od velké dodávky, která je vzala na konec jezera, kde na ně čekaly tři kanoe.
Bobby vyletěl z dodávky a vzrušeně poskakoval nahoru a dolu. „Jsme tady!“
Ostatní si povzdechli. Hodina a půl v plné dodávce s Bobby Manningem nebyla zrovna jejich ideální představou jak strávit dovolenou, samozřejmě kromě Tary.
„Co kdybychom nejdřív převezli všechno na druhou stranu a pak se vrátili pro jídlo?“ navrhl Myles logicky.
To je dobrý nápad,“ souhlasila Sue. „Můžeme mít vždy dva lidi v kanoi a uprostřed nějaká zavazadla.“
„Já budu s Tarou,“ řekl Bobby.
„Sue může být se mnou,“ nabídl Jack.
Lucy si povzdechla. „Fajn, já budu s Mylesem, ale budu se Sue až se budeme vracet.“
A než mohl Myles vůbec otevřít pusu, dodala, „A zabírám si zadní část.“
„Ale já chtěl být vzadu!“ zaprotestoval Myles.
„Smůla, to není moje chyba, že jsi pomalý.“
Hádka pokračovala, i když pádlovali přes řeku a začali stavět stany a vybalovat.
„Zabíráme si větší stan!“
„Páni, to je dospělé.“
„Zmlkni.“

 

6. kapitola

„Dobře, mám návrh,“ řekl Jack. „Nenecháme si zkatit náš výlet jen proto, že vy dva se nemůžete vystát.“
Bobby souhlasně přikývl. „Řeknu vám, co mě napadlo. Jack a Sue můžou jít nakupovat, Tara a já můžeme zůstat a hlídat tyhle dva,“ kývnul hlavou směrem ke zdroji neustálého dohadování, „kteří zůstanou ve stanu dokud se nevrátíte, takže si klidně můžete dát na čas.“
Sue pokrčila rameny. „Já jsem pro.“ A usmála se, když pomyslela, že stráví nějaký čas s Jackem.
Jack a Bobby se dali do stavby jednoho ze stanů, přičemž ignorovali Lucyiny a Mylesovy protesty. Když byli hotoví, rozkázal jim Jack, „Vlezte dovnitř.“
Jen s velkou neochotou Lucy vlezla dovnitř a Myles ji následoval. Sedla si do rohu a ignorovala jeho přítomnost. Místo toho radši síťovaným okýnkem sledovala venkovní krajinu.
Myles se uvelebil v protějším rohu a své společnosti si vůbec nevšímal. Když o ni konečně zavadil pohledem, málem se mu zastavil dech. ‚Je tak nádherná‘, pomyslel si téměř nevědomky.
‚Nech to být, Lelande. Rozešly se s tebou protože si byl pitomec. Znovu se s tebou dohromady nedá.‘
Mylese znovu chytla jeho paličatost, odvrátil se od ní a odmítl se na ni znovu podívat.

 

7. kapitola

You know everything that I’m afraid of
You do everything I wish I did
Everybody wants you
Everybody loves you
I know I should tell you how I feel
I wish everyone would disappear
Every time you call me
I’m too scared to be me
And I’m too shy to say
Oooh, I got a crush on you
I hope you feel the way that I do
I get a rush when I’m with you
Oooh, I got a crush on you, a crush on you

“Takže, Zázračná Ženo (Wonder Woman-komiksová postava), kde začneme?” škádlil Jack Sue, popadl vozík a připojil se k ní.
„Je to na tobě, Supermane,“ oplatila mu jeho škádlení Sue. „Kde si myslíš, že bychom měli začít?“ prozkoumávala Sue obchod. „Možná v oddělení s cereáliemi. Zřetelně si pamatuju, jak si Bobby stěžoval, že ‚určitě umře‘ pokud nebude mít Cheerios, takže co kdybychom jedny vzali?“ usmála se Sue na Jacka a ten ji chytl za ruku. Když se na něj tázavě podívala, usmál se na ni také a odpověděl.
„Tohle je náš čas. Pojďme si trochu užít, dokud můžeme.“
Přikývla a stiskla jeho ruku, zatímco procházeli mezi regáli a přemýšleli, jaký druh Cheerios vezmou.

You know I’m the one that you can talk to
Sometimes you tell me things that I don’t wanna know
I just wanna hold you
You say exactly how you feel about her
I wonder could you ever think of me that way
Oooh I got a crush on you
I hope you feel the way that I do
I get a rush when I’m with you
Oooh I got a crush on you
A crush on you

Bobby se svalil na kmen poblíž ohniště a zanaříkal. „Jsem z toho letadla strašně polámaný, co ty, děvče?“ zeptal se Tary, která si sedla vedle něj a přikývla.
Potichu, řekla, „Díky, Bobby. Letadla mě občas znervózňují, zvláště turbulence.“ Lehce se na něj usmála.
Jestli to byla její zranitelnost v ten moment a jak roztomile vypadala, sedíc vedle něj, nebo to, jak byl unavený, si Bobby nebyl jistý, ale něco uvnitř něj ho pobídlo, aby se k ní naklonil a lehce se svými rty dotkl jejích. Když se intenzita jejich polibku prohloubila, obtočil jí ruce kolem jejího pasu a její ruce se začaly prohrabovat jeho vlasy. Když se konečně od sebe odtrhli, uvědomila si Tara, co udělali.
Rychle se postavila. „Omlouvám se Bobby, já-“ chtěla odejít, ale Bobby ji chytil za ruku. „Taro, počkej.“
Otočila se k němu a bázlivě se na něj podívala. „Věříš mi?“ zeptal se jí.
Přikývla. Bobby si ji přitáhl a znovu ji políbil.
„V tom případě mě nech, abych tě mohl milovat.“ Zašeptal proti jejím rtům.
Tara se usmála. „Dobře.“

Oooh I wish I could tell somebody
But there’s no one to talk to
Nobody knows I got a crush on you
A crush on you
I got a crush
You say everything that no one says
But I feel everything that you’re afraid to feel
I will always love you
I will always want you

Lucy se nepohodlně zavrtěla, se strachem, že Myles pravděpodobně sleduje každý její pohyb.
„Co?“ odsekla.
„Co, co?“ odsekl zpátky. „Proč si myslíš, že bych tě měl celou dobu sledovat?“
Chvíli byla zticha. „Nemůžeme takhle zůstat celý víkend,“ pronesla měkce. „Proč prostě nevyhlásíme příměří?“
„To by pak nebyla žádná zábava.“
Lucy si povzdechla. „Je tvým jediným smyslem života jít mi na nervy? Proč prostě nemůžu dělat, že tu nejsi, a ty, že tu nejsem já a vše by bylo v pořádku,“ odsekla naštvaně.
Slova z něj vyšla dřív, než je mohl zastavit. „Protože by to nebylo v pořádku.“

I got a crush on you
I hope you feel the way that I do
I get a rush when I’m with you
I got a crush on you
A crush on you
I got a crush on you
I hope you feel the way that I do
I get a rush when I’m with you
Oooh, I got a crush on you
A crush on you
I got a crush I got a crush on you
I got a crush I got a crush, baby
I got a crush on you…

 

8. kapitola

„Takže...“ utrousila Sue tázavě, v ruce dva pytlíky. „Bílé maršmelouny nebo růžové, zelené, modré a žluté?“ snažila se neúspěšně zadržet smích.
Jack na ni nedůvěřivě zíral. „Vážně se mě ptáš na tuhle otázku?“ zdvihl ruce v hraném znechucení. „Tady není co řešit, barevné jasně vítězí nad bílými!“ rozhodl. „Tak mladá, tak naivní, tak moc se toho musí naučit,“ zopakoval větu, kterou jí před nějakou dobou často říkal, když diskutovali o kuřeti tety Peggy, a zašklebil se na ni.
Sue jenom zakroutila hlavou. „Aspoň nemám gen strachu z map jako mají muži,“ vrátila mu to, také používajíc větu, kterou ho škádlila při jednom z jejich případů.
„Fajn, jak chceš, hlavně abychom vzali ty růžové.“ Povzdechl si Jack. Znova se na ní zašklebil a stiskl její ruku, když zamířili k pokladnám.


„Bobby, přestaň!“ vypískla Tara. Nekontrolovatelně se smála a snažila se vykroutit z Bobbyho sevření, přičemž stále seděli na kmeni stromu.
Bobbymu se podařilo z ní dostat, že ho měla ráda, teď se ještě snažil zjistit jak dlouho. Jeho pokusy byly marné, Tara mu to odmítla říct. A teď se to z ní snažil dostat lechtáním.
„Fajn,“ lapala po dechu, „Fajn, řeknu ti to!“
Jeho ruce přestaly s mučením.
„Začala jsem si se Stanleym, abych přestala myslet na tebe.“


Lucy se střídavě dívala na Mylese, na zem, a zpátky na Mylese. „Cože?“
Myles ihned zalitoval, že cokoliv řekl, zhluboka se nadechl a zopakoval, „Protože by to nebylo v pořádku.“
„Co to má znamenat?“
Znovu sarkasticky Myles opáčil, „Co myslíš, že to znamená?“ aniž by věděl, jak by jí to kdy dokázal vysvětlit.
„Já nevím!“ vykřikla Lucy vzteky bez sebe. „Přestaň říkat takové věci, leda bys je myslel vážně, Mylesi!“ okamžitě si rukou zakryla ústa, když zjistila, co právě řekla.
Náhle se sebrala a vyběhla ven ze stanu, směrem k řece. Zpomalila do kroku a odkopla z nohou sandály. Stoupla si do vody, užívala si písek mezi prsty a snažila si dát do pořádku myšlenky.
Bobby a Tara vyskočili, „Já si vezmu Mylese, ty si vezmi Luce.“ Rozhodl Bobby. Tara běžela za její kamarádkou a Bobby vytáhl Mylese ze stanu.

„Lucy, co se stalo?“ zeptala se Tara, když ji dostihla a stoupla si k ní do vody. Lucy jí přiblížila celý rozhovor a Taře poklesla brada. „Páni, Lucy.“
Lucy si povzdechla. „Co se to se mnou děje?“
Tara se zasmála a odpověděla, „Myslím, že ho máš ráda, královno dohazovaček.“ Pokrčila rameny. „Koho by to napadlo?“ poznamenala spíš k sobě a znovu se zasmála. „Tak, co s tím uděláš?“

Myles vylezl ze stanu s velmi zamračeným výrazem. „Nech mě být,“ zamumlal směrem ke zmatenému Bobbymu.
Bobby pokrčil rameny, „Co se stalo, kámo?“
Stejně jako Lucy převyprávěl Myles celý rozhovor, a stejně jako Taře poté Bobbymu poklesla brada.
„Eh, páni. Hádám, že ji máš rád, ne?“
Myles se znovu zamračil a zuřivě odkráčel pryč. „To by stačilo,“ ještě křikl přes rameno a odkráčel daleko od obou žen i od Bobbyho.

 

9. kapitola

„Pssst!“
„Už jdu!“ zašeptala Lucy tak nahlas jak mohla, vyplazila se ven ze stanu a následovala Taru.
„Sue, pospěš si!“ řekla a ujistila se, že Sue mohla odezírat ze rtů ve slabém měsíčním svitu.
Sue kývla a popadla pastu a pěnu na holení. „Počkejte na mě!“
Všechny tři se plížily tiše ke klučičímu stanu a velmi potichu vklouzli dovnitř. Tara nastříkala dva kopečky pěny na holení Bobbymu na tvář a polechtala ho pírkem. Bingo. Ze spánku si ono místo podrbal, čímž zavinil, že měl obličej celý bílý od pěny.
Sue se usmála a vypořádala se s Jackem tak, že mu do jeho otevřených dlaní vymáčkla zubní pastu a vzala si pírko od Tary. „Hotovo,“ zašeptala. „Lucy, jsi na řadě.“
Lucy se zašklebila. „Nemůžete to udělat vy?“
Tara odmítavě zakroutila hlavou. „Ne-e. My už naši špinavou práci odvedly.“
Lucy si povzdechla a otevřela svoji kosmetickou taštičku. „Jdem na to...“


„CO TO – TARO!“ zařval Bobby a vyklopýtal ven ze stanu, následován velmi naštvaně vypadajícím Jackem a zuřivým, ač zženštile vypadajícím Mylesem.
Tara vesele vystrčila hlavu ven ze stanu. „Dobrééé ráááno, chlapci.“ A naoko zakašlala do dlaně. „A, ehm, dámo.“
Potlačila smích. „Už dávno je čas vstávat. My jsme už šly na pláž a zpátky. Kdybych vás neznala tak dobře, řekla bych, že začínáte být-“ vydechla v hraném úděsu, „líní!“
Boby se pokusil na ni zaostřit, ale marně. Jack se pokusil setřít si pastu z očí, ale dopadl stejně žalostně. „Sue,“ stěžoval si,“ co jsem ti kdy udělal?“
Sue se uchechtla a objevila se vedle Tary. „Promiň, neslyšela jsem tě.“ Škládlila ho.
Na malou chvíli vystrčila hlavu ven ze stanu i Lucy, ale ihned zase zmizela. Její ramena se třásla tichým, hysterickým smíchem a Lucy se snažila se popadnout dech. „Já jsem,“ odmlčela se, „tak dobrá.“
„To si piš,“ souhlasila Tara. „Zajímalo by mě, jak dlouho jim bude trvat, než všechno to svinstvo dostanou dolů,“ dodala hlasitě a vlezla zpátky do stanu.
Sue se ušklíbla. „Mylesi, odličovač je na pařezu, Bobby, zdá se, že dnes nebudeš mít problém s holením a Jacku...no,“ zahihňala se, „hodně štěstí.“
Lucy, horlivě usilující o to, aby se dostala pryč od Mylese, popadla svoji kosmetickou tašku. „Jdu se vysprchovat,“ řekla. „Jdeš taky, Sue?“ zaznakovala a Sue přikývla.
„Hned tam budu.“
Všechny tři holky vylezly z jejich stanu s jejich kosmetickými taškami a nedbale prošly kolem kluků, když Tara zašeptala Bobbymu, „Nemusíš se holit, teď vypadáš dobře.“ S ďábelským úšklebkem ho rychle políbila na rty a dohnala Lucy a Sue.
„Musíme. Jim. To. Vrátit.“ Procedil mezi zuby Jack.
Bobby se na něho zářivě usmál. „Nevzal si s sebou náhodou ten mini kufřík s nářadím?“
„To si piš, že vzal.“
„Mám nápad, kamaráde, a počítám, že se vám bude líbit.“

 

10. kapitola

„To je TÁÁÁK příjemné!“ pochvalovala si Lucy z jedné ze sprch.
„Já vím,“ ozvala se Tara ze sprchy napravo od Lucy a mydlila si hlavu šamponem.
Náhle se však příjemně teplá voda změnila na ledovou a Tara vyjekla. „AAAH, JE TO STRAŠNĚ STUDENÝ!“
Lucy zaječela a Sue ve sprše nalevo od Lucy vyjekla také. Všechny tři se dosprchovaly v rekordním čase a vylezly ven třesoucí se zimou, zabalené jen v ručnících.
„Já je ZABIJU!“ zareptala Lucy a zároveň znakovala Sue, která přikývla.
Tara měla úšklebek na tváři.
„Mají to spočítané!“

 

„Hej, kámo,“ poznamenal Bobby směrem k Jackovi, „Nevzal si mi čistě náhodou oblečení?“
Jack zakroutil hlavou. „Promiň, nevzal.“ Zašklebil se. „Možná ti je vzala Tara.“
Bobby si povzdechl. „Vzala všechno!“. Očima přelétl po stanu, ale nikde neviděl jejich tašky. „Eh, Jacku... tvoje jsou taky pryč...a Leelandovy taky...“
„Ale ne.“ Podíval se Jack na svoje pyžamové kalhoty. „Takže tohle je všechno co máme?“
„Správně.“ Potvrdil mu Bobby.
Myles zazíval a protáhl se. „Jsou slova ‚buďte‘ a ‚zticha‘ ve vašem slovníku?“ obořil se na ně.
„Jo, někde budou,“ odvětil Bobby nepřítomně. Podrbal se na hlavě a přemýšlel, co budou dělat. „Musíme je dostat zpátky,“ zamumlal, „protože tady nemůžeme celý den chodit v pyžamu.“
„Nějaký nápad, Kazisvěte?“ zeptal se Jack bídně a zazíval. „Ještě jsem nedostal všechnu pastu z dlaní.“ Část pasty se mu dostala i do vlasů, když si je rukou prohrabával.
Bobby si setřel část pěny na holení z tváře. „Ne. Ale musíš přiznat, Jiskro, že jsou dobrý.“
„Jo,“ kývnul Jack hlavou směrem k dámskému stanu „Fakticky dobrý.“


„Kluci!“ zašvitořila Tara ze stanu. „Za půl hodiny jdeme na pláž, jdete taky?“
„Budeš na sobě mít bikiny?“ zakřičel Bobby zpátky.
„Možná!“
„V tom případě jdu!“
„Nezapomeňte na mě!“
„A na mě!“

Tara se třásla smíchy a dolovala z tašky svojí kosmetickou taštičku. Lucy přeložila Sue co kluci říkali, ta se usmála, a všechny se daly do práce.

 

11. kapitola

Bobby si nepřítomně pobrukoval a dával nějaké věci do chladničky, kterou si chtěli vzít na pláž.
„Ehm, Kazisvěte?“
„Hmm?“ Bobby se podíval na Jacka, který polkl. „Co se děje, kámo?“
Beze slova, Jack pohodil hlavou směrem k dámskému stanu, kde se najednou objevily Tara, Sue a Lucy. Všechny oděné v plavkách. Hezky.

Lucy měla na sobě světle žluté bikiny a na nich černé kraťásky, Tara měla bleděmodré šňůrkové bikiny s volně uvázaným sarongem stejné barvy kolem pasu a Sue se rozhodla pro černé bikiny nahoře uvázané kolem krku a přes to kraťoučké jeansové kraťásky.
Jack jen zíral.
Bobby se zrovna napil, ale jeho pití nezůstalo v puse.
Mylesovi oči téměř vypadly z důlků, i když byl vlastně na Lucy stále naštvaný.
Tara zamrkala. „Hej, kluci,“ řekla líně, „Jste připravení vyrazit?“
„Ehm...uh...já...“ vysoukal Bobby ze sebe.
Jack olízl suché rty a kývl. „To bych řekl.“
Myles zůstal očima přikovaný k Lucy, i když se všechny tři vydaly k autu a bez námahy vlezly dovnitř. Kluky nechaly, aby popadly chladničku a židle.

Tara ze sebe vydala příšerný jekot a ztuhla. „BOBBY MANNINGU!“
Sue a Lucy ze sebe vydaly podobný jekot, zatřásly se a popadly svoje ručníky. „Jacku!“ stěžovala si Sue, když utírala vodu ze svého obličeje. „To bylo studené!“ Na moment byla rozptýlená pohledem na svého kolegu pouze v šortkách, ale hned tu myšlenku vyhnala z hlavy a upřeně se na něj zadívala.
On měl aspoň tu slušnost, že nasadil omluvný pohled. „To byl Kazisvětův nápad,“ bránil se a ukázal na obviněného.
Tara zatřásla hlavou a kapky z jejích vlasů létaly všude kolem. „Za to tě dostanu,“ zamumlala, vyskočila ze své židle a utíkala za ním směrem k vodě. Myles a Jack je následovali. Zahučeli do vody a stříkali ji všude kolem sebe.
Sue se usmála. „Proč ne?“ pokrčila rameny, běžela do vody za Jackem a cákala mu vodu do tváře.
Lucy se na ně zamračila, především tedy na Mylese. Povzdechla si a konečně se zvedla i ona. „To je směšné,“ zamumlala, ale i tak se přidala k ostatním.
Rozpoutala se obrovská vodní bitva, následovaná ne úplně bojovým stylem kontaktu. (LOL) Bobby chytil Taru do náruče a jemně ji políbil. Vychutnával si pocit jí, pohodlně uložené v jeho náruči. Ovinul jí ruce kolem pasu a její ruce se omotaly kolem jeho krku a hrály si s jeho vlasy.
Sue se ohlédla a zčervenala, když zjistila, že ji Jack pozoruje. „Co?“
„Myslím, že mají dobrý nápad,“ odpověděl a přitáhl si ji blíž. Lehce ji políbil na rty a ona ho chytla za předloktí, aby měla nějakou oporu; úplně se jí zatočila hlava. Usmál a opřel si čelo o její. „Mmm, to bylo pěkné.“
„Ano, to bylo,“ souhlasila Sue a usmála se také.
Myles sebou trhnul, když spatřil oba šťastné páry. Cákl na Lucy vodu a ta konečně povolila, usmála se a cákla na něj také. Chytil ji za rameno a pokusil se ji potopit, ale Lucy se vykroutila z jeho uchopení a skončila pouhých pár centimetrů od jeho tváře.
„Odpustíš mi?“ zašeptal a Lucy přikývla. Ještě ji nechtěl políbil, proto kolem ní ovinul své ruce a objal ji.

 

12. kapitola

Když se setmělo natolik, že už nemělo cenu koupat se, vrátilo se všech šest přátel zpátky do tábořiště a Bobby rozdělal oheň. Pekli si marshmallow, jedli hamburgery a vypravovali si zábavné příběhy o starých případech a zkušenostech z Quantica.
Tara se opřela o kládu, na které seděl Bobby a položila mu hlavu do klína. Usmál se a hrál si s konečky jejích vlasů. Oheň zapraskal, několik jisker od něj odskočilo a měsíc zářil na tmavé obloze.
Na druhé straně klády položila Sue Jackovi hlavu na rameno, zavřela oči a užívala si teplo ohně.
Jack a Bobby si vyměnili pohledy a současně se usmáli. Ano, život byl báječný.
Mylese píchlo u srdce, když se podíval přes oheň a spatřil dvě tulící se dvojice. Podíval se na Lucy. Otočila hlavou, podívala se na něj a lehce se usmála. Vrátil jí ho zpátky a Lucy si přisedla blíž, lehla si na měkkou trávu a položila si hlavu do jeho klína. Chytl ji za ruku, propletl své prsty s jejími a lehce ji zmáčkl ruku.
Seděli ticho dlouhou chvíli, naslouchali praskání ohně, cvrlikání cvrčků a zvuku větru, profukujícímu skrz listy ve větvích stromů.
Oheň pomalu uhasl a všichni se rozhodli, že půjdou spát. Myles objal Lucy na dobrou noc, Bobby políbil Taru, Jack objal a políbil Sue a vydali se do svých stanů. Muži šli, ženy se vznášely.


Tara se probudila do vůně slaniny a Bobbyho a Mylesova dohadování. Zívla, přitáhla si spacák k tělu a vyklonila se ven, aby políbila Bobbyho na dobré ráno.
„Hej, kde je moje pusa na dobrý ráno?“ zaprotestoval Myles škádlivě.
Tala se zašklebila. „To nechám na Lucy,“ poznamenala, čímž zavinila, že zčervenal. Vrátila se zpátky do stanu, popadla oblečení na převlečení a zamířila si to do sprch. Přes rameno ještě zavolala: „Budu zpátky za pár minut.“
Bobby na ni mávnul a pokračoval se snídaní. „Hej, kámo, najdi nějakej způsob, jak vzbudit tadytu Šípkovou Růženku,“ ukázal směrem k jejich stanu.
Myles zvedl obočí. „Jsi si tím jistej?“
Bobby chvíli zauvažoval. „Ne. Jen strč dovnitř klacek nebo něco. Chceme jít na pár hodin na pláž než se vrátíme zpět do D.C.“
Myles přikývl. „Ok,“ ustoupil a udělal, o co ho Bobby požádal.
„OW!“ vykřikl Jack a mrštil klackem zpátky po Mylesovi, a ten ho uhodil do hlavy.
„Je vzhůru,“ zastěžoval si a třel si čelo.
Sue a Lucy vylezly ze stanu.
„Dobré ráno,“ zaznakovala Sue pomalu a snažila se nechat svoje oči otevřené. Jack si sedl na kládu a posadil si ji do klína.
„Ano, to je,“ souhlasil s úsměvem a políbil ji na tvář.
„Dobrý,“ zamumlala Lucy.
Myles jí nabídl marsmallow a usmál se, když znovu zívla a snažila se na něj podívat. „Dobrý, sluníčko.“

 

13. kapitola

 

„Takže...” začal D a s očekáváním se podíval na svůj tým, „jaký byl výlet?“
Myles a Lucy si vyměnili šibalské pohledy, stejně tak jako Bobby a Tara a Jack a Sue.
„Prostě fajn,“ pronesli všichni dohromady.
„Víte, Garrett tu ještě není, mě to říct můžete, však víte.“ Náznak ublížení byl poznat z jeho hlasu.
Šest agentů se na sebe usmálo a D si konečně všiml, že stáli v párech a drželi se za ruce.
Nejprve se podíval na Jacka a Sue. „Tohle se dříve nebo později muselo stát,“ okomentoval je, a přejel pohledem na Bobbyho a Taru, „tušil jsem, že něco takového se blíží,“ zamrkal. Ovšem jen zíral, když viděl poslední pár. „Ale vy-“ začal nevěřícně, „Nikdy by mě nenapadlo-“ zastavil se a zatřásl hlavou. „Úžasný.“
„Myslím, že se nemusíš cítit špatně, my si na to taky stále ještě nezvykli,“ usmál se Bobby.
Myles na něj upřel poled. „Dík za povzbuzení,“ zavtipkoval sarkasticky, položil ruku Lucy kolem ramen a přitáhl si ji blíže.
„Ty nepotřebuješ povzbuzení,“ odvětil D hladce.
Myles na něj oněměle zíral a potlačovala smích.

„Měl někdo z vás v plánu mě o tom někdy informovat?“ ozval se hřímající hlas ode dveří.
Šest přátel se otočilo. „Eh, můžem to vysvětlit, pane,“ koktal Jack, „hm, my-„
„Neobtěžujte se, Hudsone. Už jsem se s tím vypořádal. Jen nedopusťte, aby to ovlivnilo vaši práci, rozumíte?“ Garrett je probodl všechny pohledem a skupinka agentů společně přikývla.
„Slibujeme.“
D ze pousmál, Garrett potlačil úsměv a vyšel ven ze dveří. D se otočil k týmu.
„Jsem rád, že jste se bavili. Stalo se něco zajímavého kromě faktu, že jste se na mě všichni spárovali?“
Znovu si všech šest vyměnilo šibalské usměvy a Bobby převyprávěl D celý příběh, včetně všech žertíků.

„A to nejlepší?“ zeptal se D.
„Děláš si srandu, kámo? Viděl jsem Taru v bikinách!“ řekl Bobby s úsměvem od ucha k uchu a Jack a Myles si dali ruce na uši a povzdechli si. Tím přiměly všechny tři holky ke smíchu a D k tomu, aby zakroutil hlavou předstíraným znechucením.
„Takže, jinými slovy,“ zatvářil se D podivínsky, „to bylo přínosné?“
„ANO!“ dostal nadšenou odpověď.
„Dobře, Bobby, my víme.“
Vyprávěli Bobbymu o jejich výletě ještě asi hodinu, když Bobby pronesl poznámku, která je všechny znovu rozesmála.
„Hej, D?“
„Co chceš teď, Bobby?“
„Příští rok by si měl jet taky!“

KONEC

Poslední komentáře
19.08.2008 20:52:28: Ahojte. Chtěla bych se zeptat, kam můžu poslat svoji povídku... Na jaký email nebo tak něco... Díky ...
16.07.2008 17:33:27: Tak tohle je panečku špičkovej příběh! Fakticky perfektní!