Sue Thomas: F.B.Eye

Seriál natočený podľa skutočnej udalosti.

Kalendár

Štatistika

Poviedky

Všetko zlé je na niečo dobré

Autor: Lenule

Jazyk: Český


Bylo mrazivé lednové ráno a všichni už byli v kanceláři. Přišel Ted a oznámil jim překvapivou věc. „Zdravím, nesu vám novinky, jedná se o něco na co jsme tady dosud nebyli zvyklí. Od zítřka k nám nastupují dva, něco jako praktikanti. No, jednoduše řečeno, jsou to budoucí agenti FBI. Oni dva se vzájemně neznají. První je 21letý Danny Sullivan, je z Detroitu, student policejní akademie- specializace sérioví vrazi. Za jeho výcvik bude zodpovídat Bobby. Podle doporučení je to klidný, pracovitý kluk. Možná trochu introvert, ale hlavní jsou výkony. Introvert však není správný výraz pro druhého, respektive druhou budoucí agentku. Tuhle slečnu už dva z vás velmi dobře znají. Přesněji Bobby a Jack….“

„Cože?“, zeptali se oba nechápavě.

„Jedná se o 19letou studentku policejní akademie- specializace taktéž na sériové vrahy.  Hovoří plynule kromě angličtiny, německy, francouzsky, španělsky …“,napínal je Ted.

„Tede, řekni konečně jméno!“, řekl netrpělivě Jack.

„No dobře…Její jméno je Samantha Kennerová!“

„Cože?!“ vykřikli Jack a Bobby jednohlasně.

„Věděl jsem, že ji znáte!“ usmál se Ted. „pro vás ostatní, Samantha Kennerová je vnučkou bývalého, jednoho z nejlepších agentů FBI, Wese Kennera.“

„Co, vnučka Wese šla v dědečkových stopách?“, zeptala se Sue.

„Přesně tak, a podle jejich profesorů z akademie se máme na co těšit. Samantha je přesný opak Dannyho. Je cílevědomá, svobodomyslná a tvrdohlavá. Nebude snadné ji přesvědčit, pokud se náhodou bude v něčem mýlit. Je to věrná kopie Wese.“ Skončil Ted.

„No tak to se máme na co těšit“, podotkl Myles.

„Jo abych nezapomněl, tohle kvítko bude mít  na starost Jack.“, řekl se škodolibým úsměvem Ted.

„A jak je na tom se znalostmi. O Dannym jsi říkal, že je jeden z nejlepších. Co Samantha?“, zeptal se D.

„Samantha je sice velký živel, ale taky velký odborník. Je nejlepší v ročníku, podle profesorů nemá naprosto žádnou konkurenci!“, řekl Ted.

„Ani se nedivím, já být vnučkou Wese Kennera, tak sem taky dobrá!“, řekla s úsměvem Lucy.

„A chci vám ještě říct, neberte jejich výcvik na lehkou váhu, potom na ně budete psát posudky. Všichni, podotýkám!!! Nemyslete si, že špinavou práci odnesou jejich výcvikoví agenti. To bude asi všechno. Vraťte se do práce.“, řekl Ted a odešel do své kanceláře.

„Sam Kennerová. Nikdy jsem si nemyslel , že se dá fakt k FBI. Znám ji od jejích 4 let, vždycky chtěla být jako děda, ale nevěděl jsem, že jí to vydrží tak dlouho.“, usmál se Jack.

„No jde si tvrdě za svým cílem a to je správné!“, řekla Sue.

„Myslím, že bude fajn vidět nástupce jednoho z nejlepších agentů FBI“, řekla Tara.

„Jo to bude!“, přisvědčil Bobby.

„jsem teda zvědav jak na ni, tak na Dannyho!“, řekl Myles.

„No nic, zpátky do práce!“, řekl D. a všichni se vrátili ke své práci.

 

 

Druhý den ráno všichni netrpělivě očekávali příchod nových tváří. Bylo krátce po deváté, když se ve dveřích objevil Ted s novými „posilami“ týmu.

„Zdravím, takže jak jsem již říkal, máme tady dva budoucí agenty FBI. Tohle je Danny Sullivan a tohle Samantha Kennerová…“

„Prosím, říkejte mi Sam, Samantha je hrozné jméno.“, skočila Tedovi do řeči Sam.

Ted se ušklíbl a řekl „Danny , tvým hlavním výcvikovým agentem bude tady Bobby. Sam, tvými agenty bude Jack. Jinak tohle jsou Lucy, Sue, Tara, D. a Myles.“

Danny byl hodně vysoký tmavovlasý kluk. Vypadal trošku vyplašeně, ale to by vedle Sam vypadal asi každý. Sam byla jiná než si ji Jack s Bobbym pamatovali. Jiná ale pouze vzhledově, povahu měla pořád stejnou. ¨Byla krásná, vysoká, měla tmavě hnědé vlasy těsně pod ramena. Svým výrazem ve tváři a jiskrou v očích nemohla zapřít, že je Wesova vnučka.

„Tak teď vám je tu přenechám“, řekl Ted a odešel.

„Tak ještě než nás začnete „školit“, ráda bych se oficiálně seznámila se svým partnerem. Ahoj jsem Sam Kennerová, ráda tě poznávám!“, řekla Sam a podala Dannymu ruku.

„Ahoj, já jsem Danny Sullivan“, řekl.

„Super, takže když už se znáte, tak asi začneme s prohlídkou..!“, řekl Jack.

„Jo“ odpověděli oba.

„Tak jdeme“, řekl Jack a začal s prohlídkou.

„Jacku chci se zeptat, ten zlatý retrívr…má takový obojek, jaký mají vodící psi…mám pravdu?“

„Jo máš, jmenuje se Levi, patří Sue. Sue neslyší, je to její vodící pes.“

„Sue je ta blondýnka?“, zeptal se Danny.

„Jo přesně ta!“ odpověděl Jack.

„Tak tady je Tedova kancelář, tyhle kanceláře k nám nepatří  a tady je něco jako síň slávy bývalých agentů FBI.“

„Je tady…………fotka dědečka?“, zeptala se Sam vcelku nesměle, což u ní bylo něco nového.

„Dědečka?“, zeptal se nechápavě Danny.

„Wes Kenner, byl to dědeček tady Sam, můj první a nejlepší výcvikový agent.  Jo Sam je tady!“

„Můžu se podívat?“

„Samozřejmě!“

Sam šla vcelku opatrně a přistoupila ke stěně, na které visela Wesova fotka.

„Pořád nemůžu uvěřit, že už tady není…“, řekla Sam a po tváři ji stekla slza.

Jack k ní pomalu přistoupil, chytil ji za rameno a řekl „Wes nám všem strašně chybí, byl to nejlepší agent a skvělý chlap. Sam, tvůj děda umřel jako hrdina!“

„Já vím, ale stejně je to těžké! Děda byl jediný který mi rozuměl. Naši si mě naprosto nevšímají, ale děda byl jiný. Strašně mi chybí.“

Danny sledoval celou situaci z povzdálí, ale bylo mu jasné, že první dojem ze Sam byl odlišný od skutečnosti. Uvědomil si, že i tahle holka je citlivá, ale nedává to najevo jako ostatní.

„Tak pojďme, než začneme pracovat, zajdeme celý tým na oběd, ok?“

„Ok“, řekl Danny.

„Ok“, řekla Sam.

„Jdeme!“

 

 

Oběd

 

„No tak řekněte nám o sobě něco!“, řekla Lucy.

„A co chceš vědět Lucy?“, zeptala se Sam.

„Všechno od vašeho narození, po současnost.“

„Super, takže chceš znát každé moje zranění a všechno ostatní? Toho by bylo fakt moc, byla sem dolámaná pořád!“

„No to zrovna slyšet nemusím, ale chci o tobě a Dannym vědět co nejvíc.“

„Lucy nejsi trochu zvědavá?“, zeptal se Myles.

„Zvykejte si“, řekl Bobby a mrkl na Sam a Dannyho.

„Takže výslechu nemáme šanci uniknout?“, zeptal se Danny s úsměvem.

„To nehrozí!“, řekla Sue.

„To sem si myslel! Tak začneš ty Sam, nebo mám začít já?“, zeptal se Danny.

„Začni“

„Ok, takže moje celé jméno je Daniel Scott Sullivan. Jsem z Detroitu, je mi 21, mám mladší sestru a bráchu. Jsou to dvojčata a je jim 9….Hm nevím co dál…“

„Třeba kdo tě přived k FBI?“, zeptala se Tara.

„No tak k tomu mě přived můj táta. Je v armádě, chtěl jsem nejdříve taky vstoupit do armády, ale uvědomil jsem si, jak to mají rodiny vojáků těžké, každý den se strachovat jestli ještě žije, nechtěl jsem tomu vystavovat svou budoucí rodinu a hlavně ne mámu. Tak jsem se rozhodl, že budu pomáhat lidem trošku jinak“

„Máš přítelkyni?“, zeptala se Lucy.

Všichni se začali smát. „Hele Danny na tohle si zvykni, to budeš mít dennodenně, my už sme si na to zvykli!“, řekl Bobby.

„No Lucy, když to musíš vědět, přítelkyni nemám!“

„No super, další svobodný v našem týmu, už to začíná být celkem stereotypní“, řekla Lucy a nesměle mrkla na Jacka a Sue.

„No dobře, teď ty Sam.“, řekl D.

„Hm, tak moje celé jméno je Samantha Emily Kennerová. Horší jméno sem vyfásnout nemohla“ začala Sam s úsměvem. „Bydlím v Baltimore, je mi 19, mám staršího bráchu, je mu 25 a mladšího bráchu, tomu je 8. No baví mě sporty, hraju závodně, teda hrála sem, basketbal. Jinak všichni asi víte kdo mě k FBI přivedl. Ví to asi i Danny, ale projistotu to zopakuju. Přivedl mě k němu děda, nejlepší člověk na světě“

„A máš přítele?“, zeptala se opět Lucy…

„Ne, Lucy, nemám!“, usmála se Sam.

„Lidi nerad kazím debatu, ale už bychom se měli vrátit, trošku sme to přetáhli!“

„Jdeme“

 

Jakmile se vrátili do kanceláře, přišel Ted. „Takže panstvo, naši dva praktikanti přišli jako na zavolanou. V DC a okolních městech řádí nejspíš sériový vrah nebo vražedkyně. Oběti jsou muži ve věku 20-25 let. Všichni si jsou podobní. Vysoká, štíhlá postava, krátké tmavé vlasy. První dvě mrtvoly byly nalezeny v lese v Annapolis, každá v jiném lese v časovém odstupu 1 týden. V DC byly v posledních 3 týdnech nalezeny 3 mrtvoly. Pachatel je probodne a těsně před smrtí jim pořeže jejich slabiny a obličej, aby co nejvíc trpěli.“

„Identifikovali jste ty oběti?“, zeptal se Jack.

„Oběti v Annapolis byli David Ryan a John Knight. Oběti z DC  jsou Eric Rosmann, Alex Davis a  dnes ráno nalezený Peter Ross. Čistý rejstřík, Knight měl akorát pokutu za špatné parkování, jinak nic. Tak je to na vás.“

„Tak co na to naši praktikanti?“, dal jim prostor D.

„No…“ začli oba najednou.

„tak dámy mají přednost, začni!“, řekl Danny.

„Díky, takže podle toho co Ted říkal se mi zdá, že jde o ženu. Není to 100% ale mám ten pocit. O ženu, která byla buď znásilněna, nebo pravidelně znásilňována! Souhlasíš?“

„Přesně tak, naprosto souhlasím. Podle mladého věku obětí předpokládám, že ji neznásilnil např. otec, ale byl to buď její přítel, nebo někdo jiný, každopádně její známý.“

„Proč zrovna její známý?“, zeptal se Bobby.

„No, bylo hodně případů znásilněných žen, prostě jen tak nějakým deviantem, ale z těchto žen se nestávají sérioví vrazi. Teda povětšinou. Většinou se ty ženy snaží na tohleto zapomenout. Sérioví vrazi se stávají z těch, které jsou znásilňovány někým jim blízkým, potom ve všech chlapech vidí toho co jim tak často ubližoval a začnou ubližovat jim.“, řekla Sam.

„Pane jo, no snad máte pravdu, ale je to zatím jediná stopa kterou máme. Taro, Lucy, projeďte databázi všech mužů odpovídajících vzhledu a věku obětí, kteří byli obviněni, nebo odsouzeni za znásilnění.“, řekl Jack.

„A co když nebyl obviněn ani odsouzen?“, zeptala se Sue.

„Hm tak to máme velkou smůlu a nemáme se čeho chytit!“, řekl Jack.

 

Na místě činu

„Nějaké stopy?“, zeptal se Jack techniků.

„Vcelku žádné, až na tuhle stopu. Otisk boty je velmi malý, takže předpokládám, že jde o ženu. Jinak na místě činu nejsou žádné otisky prstů a ani žádné jiné stopy. Mrtvola byla nalezena správcem lesa v 10 hodin dopoledne. Mrtvý se jmenoval Peter Ross, 23 let, trvalé bydliště Washington DC. Podle soudního lékaře byl probodnut, těsně před smrtí mu byly pořezány slabiny a obličej, více vám prý řekne až po pitvě! A rodinu už policie informovala“

„Dobře díky!“

 

 

V kanceláři

„Tak co jste zjistili?“, zeptala se Sue.

„Vcelku nic, akorát nám bylo potvrzeno že jde o ženu, což jsme už s velkou pravděpodobností věděli i předtím!“, řekl Jack.

„Vlastně nemáme vůbec nic, všechny vraždy mají stejný průběh.“, řekl Bobby.

„Sérioví vrazi ale většinou vraždí podle přesně stanovených pravidel“, řekl Myles.

„To není tak docela pravda, je fakt, že většina těchto vrahů má přesně naplánované kdy a kde někoho zavraždí, ale v tomhle případě myslím jde o ten druhý případ, bohužel pro nás, na dopadení těžší případ.“, řekla Sam.

„No to je velice povzbudivé!“, řekl Myles.

„No nic, je už pozdě, jdeme domů, zítra vás tady očekávám v 7:30, musíme se domluvit co bude dál.“

„Ok“, řekli všichni.

„Sam, Danny, kde vůbec bydlíte?“

„Merlose Hotel“, řekla Sam.

„No já tam taky bydlím“, řekl Danny.

„Fakt???“, zeptala se Sam.

„No asi to nebude náhoda, když nám ubytování zajišťuje stejná instituce“, podotkl Danny.

„Aha, no jo no, to jsem celá já!“, usmála se Sam.

„Mám vás tam hodit?“, zeptal se Jack.

„Ne díky, jsem tu autem!“, řekla Sam.

„Dobře, tak dobrou.“

„Dobrou“

 

„Jackuuu!“, zavolala Sue.

„Co se děje???“ zeptal se.

„Hm celkem nic, akorát mi jaksi došel benzin a Lucy už odjela. Mohl bys mě hodit domů?“

„jasně, nasedej!“

„Díky moc“

„Tak co říkáš na ty dva?“, zeptal se Jack.

„No, zdají se být velmi schopní.“

„Jo, myslel jsem kdoví jak to bude klapat. Myslel jsem, že budou nesamostatní a pořád jim budeme muset stát za zadkem. Opak je ale pravdou…“

„To je fakt“

Po tomhle nastalo v autě docela dost trapné ticho, které však Jack přerušil ještě trapnější poznámkou „Co ty a David???“

„Ehm… „, řekla Sue protože byla otázkou velmi zaskočena. „No nic moc, rozešli jsme se. Neměli jsme na sebe vůbec čas a to byl problém! A co ty a Ali???“

„No tak to je něco podobného. Víš jak se říká: Stará láska nerezaví!, tak tahleta je rezavá ažaž. Taky jsme se rozešli, bylo to už trápení jak pro mě tak pro ni“

„No v takovém případě je rozchod asi to nejlepší řešení“

„Jo to máš pravdu….No už sme doma!“ řekl Jack a ihned se opravil „Teda jsi doma“

Sue se jenom usmála a řekla „Díky moc za odvoz. Dobrou noc, uvidíme se zítra.“

„Dobrou noc“

 

 

Podobný průběh měla i cesta Sam a Dannyho. Nemohlo však nastat tak trapné ticho jako mezi Jackem a Sue, protože Sam neudržela pusu zavřenou ani minutu.

„Jaká je akademie v Detroitu?“, zeptala se Sam.

„No dá se to tam přežít, ale nic zajímavého. Vždycky jsem chtěl do Baltimore, tam kde chodíš ty, ale nikdy nebyly peníze, a stipendium získali povětšinou ti co ho nepotřebovali“

„No jo, máš asi pravdu, to co k nám většinou přijde studovat na stipendium, to mi někdy stojí rozum nad tím, jak ho mohli dostat!“

„Jedno slovo…Protekce. To je slovo, které neuznávám, ale protekce hýbe světem. Divím se, že mě vůbec vybrali na tohle.“

„Myslím si, že to udělali právem, si podle mě dost schopný a pracovitý…A taky fakt milý! Přiznám se, že můj první dojem z tebe byl tenhle „Pane bože co to je, s ním si asi určitě nebudu mít co říct. Ale jak vidím, chybný dojem,  zdání klame!“

„No můj první dojem byl: Hm sice pěkná holka, ale celkem dost si o sobě myslí, to bude hrůza, nějaká panovačná holka mi tu fakt chyběla…Taky jsem se mýlil“

„No já vím, že působím tím dojmem, ale doopravdy taková nejsem…prostě řídím se pravidlem Neřeš a žij“

„Správný postoj k životu!“

„jsme tady!“

„Dobře, tak se měj, dobrou noc. Zítra.

„Dobrou.“

 

 

Bylo asi 11 v noci a Sam stále nemohla usnout. Nic nepomáhalo, celý večer se dívala na televizi nebo si četla, ale prostě ne a ne usnout. Vzala si teda svůj notebook a začala si přemítat ty vraždy. „Tohle přece musí jít nějak vyřešit!“, řekla si sama pro sebe. Čím víc se dívala na oběti, tím víc si uvědomovala, že ty vraždy musí přestat. Když si prohlížela fotografie, napadla jí jedna věc. Neuvědomila si, že už je celkem pozdě a vyběhla ze svého hotelového pokoje. Bušila na Dannyho dveře a Danny, který už měl touhle dobou půlnoc, se jen neochotně zvedl a šel otevřít. Měl na sobě jenom černé dlouhé kalhoty. Když otevřel, Sam jenom vydechla nad jeho dokonalou postavou. Oblečení toho skrývá hodně!, pomyslela si.

„Sam, není už trošku pozdě na návštěvy?“, zeptal se Danny.

„Danny promiň, ale napadlo mě něco co se tě celkem dost týká, a chci to nejdřív probrat s tebou než bychom to navrhli před celým týmem.“, vysvětlovala Sam.

„No pojď dál.“ Sam poslechla a hned byla u něho. „mimochodem, pěkné pyžamo!“, usmál se Danny nad Saminým pyžamem s medvídky.

„No co, koupil mi ho brácha na narozeniny!“, usmála se Sam.

„Však já sem nic neřekl! Tak co nemohlo počkat do rána?“, zeptal se Danny.

„Hele, nemohla jsem spát a tak sem si to všechno promítala. Všechny vraždy, všechny oběti…no a pak sem na něco přišla.“

„No a na co? Nenapínej mě!“

„No napadlo mě, že bychom potřebovali někoho, kdo vyhovuje požadavkům na to, aby se stal obětí. Věk 20-25 let, vysoká štíhlá postava, krátké tmavé vlasy. No a ten kdo splňuje ty podmínky, by se mohl vydávat za novináře a napsat velice nelichotivý článek, který by se nechal vytisknout v mnoha novinách. Mohla by se uspořádat i tiskovka. No, ale tohle může mít dva konce. Za prvé, ten pro nás špatný, je že se vrah stáhne do ústraní, abychom ho nemohli chytit. Druhá potenciální možnost je ta, že se tak rozčílí, a podá si i toho našeho novináře. Ten bude samozřejmě chráněn policií a pokud se pachatelka o něco pokusí, spadne klec.“

Danny poslouchal s napnutýma ušima a byl tím tak zaujatý, že už ani nepociťoval známky únavy.

„No to je skvělý nápad, který by mohl vyjít. Ale kde najdeme někoho, kdo bude vyhovovat požadavkům a bude ochotný to pro nás udělat!“, zeptal se Danny.

„No……….. Znám jednoho člověka, kterému je 21 let, výška asi 195 cm, štíhlá postava, krátké tmavé vlasy………..“, usmála se Sam.

„To si snad děláš srandu ne?“

„No nedělám, právě proto jsem chtěla vědět, jestli bys s tím souhlasil!“

„Tak tím si mě zaskočila….ale tak, zkusit to můžu. Ovšem otázka je, jestli to schválí i ostatní.“

„No nemají nic lepšího, takže jim nic jiného nezbude!“

Když to Sam dořekla, zazvonil telefon.

„Halo?!“

„Ahoj chlapče, jak se máš?“, ozval se ženský hlas na druhém konci.

„Mami, víš kolik je hodin?“

„Omlouvám se, to je ten časový posun. Pořád mi to nedochází. No jak se máš?“

„No mám se fajn, řešíme jeden zajímavý případ.“

„No to jsem ráda, hlavně že jsi v pořádku.“

„To jsem“

„To jsem ráda. No nic, tak se měj a dávej na sebe pozor, nebudu tě už rušit! Dobrou!“

„Dobrou mami“

 

„Máma??“, zeptala se Sam.

„Jo volá mi každý večer když jsem pryč, má o mě strach, někdy je to na obtíž.“

„No co já bych dala za to, aby se o mě někdo tak strachoval. Našim jsem šumafuk. Je jim jedno co se mnou je!“
“Ale to určitě není pravda.“

„Ale je, vždycky to tak bylo. Jediný komu na mě záleželo byl děda a brácha.“

„No táta je v armádě, a já u FBI. Máma se strachuje o nás oba, každý den.“

„Nechtěla bych být na jejím místě. No nic, díky že jsi mě vyslechl. Tak já už půjdu. Dobrou noc!“

„Dobrou, hezky se vyspi“

„Díky, ty taky!“

 

 

Druhý den ráno v 7:30 už byli všichni v kanceláři. Jack se zeptal „Tak co, napadlo někoho z vás přes noc nějaké řešení.

„Sam má nápad!“, řekl Danny.

„No je to opravdu jediné co mě napadlo, ale nevím jestli budete souhlasit!“, řekla Sam.

„No tak sem s tím, uvítáme každý nápad!“.

Sam jim řekla svůj plán a Jack řekl „No tak tohle je hodně dobrý nápad. Akorát nevím, jestli projde přes vedení, protože by se jednalo o nasazení studentka akademie do nebezpečné akce. Vedení do těhle akcí nasazuje zkušené agenty!“

„NO ale zkušení agenti nemají 20-25 let!“, podotkl Danny.

„To je fakt, tohle by mohlo projít!“ řekl Bobby.

 

O několik minut později už stál Jack, Bobby, Sam a Danny u Teda v kanceláři.

„Vy jste se snad zbláznili, nebo se mýlím????“, zeptal se Ted.

„Pane Garrette, tohle je jediná potenciální možnost, jak ji dopadnout!“, řekl Danny.

„Hele já si nemůžu dovolit tohle riskovat.“

„Zvládnu to!“

„já mu pomůžu!“, ozvala se Sam.

„Jak proboha?“, zeptal se Ted. „Může v pohodě odhalit, že patří k FBI!“

„Může odhalit, že já jsem u FBI. Budu se vydávat za jeho přítelkyni. Když budeme každý den chodit do hotelu a z hotelu spolu, nemůže mít podezření!“

„No já nevím!“

„Tede, je to naše jediná šance!“, řekl Jack.

„Dobře, ale zodpovídáte za ně!“, řekl Ted Bobbymu a Jackovi.

„Díky Tede!“

„Takže Ted to schválil, tak jdeme na to. Bobby, mohla by Darcy zařídit vytisknutí článku v novinách, a tiskovku?“, zeptal se Jack.

„Já myslím že jo, no zavolám jí a zeptám se!“

„Díky!“

„Danny, musíš být na sebe hrozně opatrný. Sam bude s tebou, teda jako tvoje přítelkyně, hlídky budou před hotelem. Nemůžeme vám před dveře postavit hlídače, kdyby viděla že vás hlídáme, stáhla by se. No snad to vyjde!“

„Darcy to zařídí, říkala že ten článek napíše a vytiskne ho pod jménem Daniel Burns., aby nezjistila, že Danny patří k FBI. Tiskovka se dá uspořádat taky, bez problémů!“

„Super!“

 

Další den vyšel článek v novinách a proběhla i tisková konference, kde se Danny nepříliš vábně vyjádřil o vražedkyni. Od té chvíle už se od sebe se Sam skoro nepohnuli. Když se vrátili do hotelu, rozešli se každý do svých pokojů. Před hotelem stála hlídka, ale nikdo nečekal, že by se vražedkyně dostavila již ten den.

Takhle to pokračovalo několik dní. Sam se od Dannyho nevzdálila ani na krok, milenecký pár hráli dost přesvědčivě. Nikdo by nepoznal že spolu doopravdy nic nemají…..

 

 

„Nezajdeme na večeři???“, zeptal se Jack.

„No já bych šla“, řekla Sue.

Lucy vycítila příležitost, že by mohl být Jack se Sue konečně sám, a tak řekla „Hm omluvám se, ale mám sraz s jednou kamarádkou“ Lucy tak zuřivě mrkala na všechny ostatní a tak si postupně všichni ostatní vymysleli nějakou výmluvu proč nemůžou jít.

„No tak půjdem sami, ne?“, zeptal se Jack.

„Jo půjdem!“

„Pizza?“

„To zní skvěle!“

Když dojídali pizzu, náhle se přihnala silná bouřka.

„Bouřka!“, řekl Jack.

„No vidím, ještě že to neslyším! Ale alespoň jednou v životě bych si chtěla poslechnout burácení hromu. Nejenom to, chtěla bych slyšet všechno. Například tvůj hlas.“

„No to bys toho teda slyšela!, usmál se Jack „Věř mi, jsou mnohem krásnější věci na poslech, než můj hlas!“

„No ale stejně bych ho chtěla slyšet“

„No v té bouřce asi domů nepojedem!“, podotkl Jack.

„No to asi ne!“

Bouřka trvala hodně dlouho, a tak si Jack se Sue povídal hodiny a hodiny o všech zážitcích, které spolu prožili.

 

 

Mezitím v hotelu

Danny opět uslyšel jak někdo tluče na dveře a šel otevřít. Za dveřmi stála opět Sam, tentokrát však ne v pyžamu s medvídky, ale v normálním civilním oblečení.

„Ahoj, co se děje???“, zeptal se Danny.

„No celkem nic, ale viděl jsi tu bouřku venku? Děsně se bojím!“

„Pojď dál!“

„Díky. Danny já nechcu obtěžovat, ale bouřky se bojím jako ničeho na světě.“

„To nevadí, můžeš tady zůstat se mnou, já tě před ní ochráním“

Sam se usmála a Danny jí podal šálek kakaa.

„Tohle pomáhá, když jsem se něčeho bál, tak mi máma vždycky uvařila kakao a pomohlo to!“

„Děkuju… Ještě jednou se omlouvám, že jsem sem tak vpadla. Mohl si mít třeba nějakou společnost nebo tak něco….“

„Společnost??? Jakou asi?“

„No třeba nějakou slečnu!“

„No je pravda, že jsem momentálně zadaný!“

„Vždyť na tom obědě si říkal, že nemáš přítelkyni.“

„No to ty taky, ale teĎ už to taky neplatí!“

„Jak se tvoje přítelkyně jmenuje?“

„Samantha Kennerová!“, řekl a nahnul se k ní aby ji políbil. Nebyl to ten hraný polibek, který si dávali, když předstírali, byl to polibek plný vášně. Sam se po nějaké chvíli oddálila a řekla „Teď hrát nemusíme!“

„Nemusíme, ale můžeme“, řekl Danny.

Začali se znova líbat, ještě vášnivěji než před tím. Danny položil Sam na postel, nepřestávali se líbat. Byli tam jenom oni dva!................ Zatím!

 

Asi ve 4 ráno se Sam probudila v Dannyho náručí. Uvědomila si, že by se měla vrátit do svého pokoje a tak opatrně vstala, oblékla se a chystala se odejít.

„Kam se chystáte slečno Kennerová?“, zeptal se Danny.

„Vyděsil si mě!“

„Promiň…Pojď ke mně!“

„Už musím jít, za chvíli jedeme do práce!“

„No tak dobře, ale chcu aspoň pusu!“

„No dobře!“, řekla Sam a dala mu pusu. „Uvidíme se za chvíli!“

„Těším se!“

Sam odcházela a Danny se oblékl. Když Sam otevřela dveře, čekalo ji nepříjemné překvapení. Za dveřmi stála žena s nožem v ruce. Chytila Sam za triko a vyhodila ji z pokoje. Vešla do pokoje a než se Danny stačil vzpamatovat, už měl nůž pod krkem.

„Tak ty o mě budeš říkat, že jsem zvrhlá psychicky nemocná žena, která vraždí protože ji žádný chlap nechce! Teď uvidíme co uděláš teď.“

 

 

Mezitím jeli Jack se Sue v autě. Když dojeli ke Sue domů, vystoupili z auta a Jack řekl: „Byl to skvělý večer!“

„Ano to byl!“, přisvědčila Sue.

„Bylo fajn, zavzpomínat na staré časy!“

„To jo…..Nechceš zajít ještě na kafe?“

„No už bych asi měl raději jít, přece jenom sou 4 ráno! Bouřka se protáhla!“

„Pane jo, neuvědomila jsem si kolik je hodin. Tak se uvidíme za několik málo hodin!“

„Tak zatím ahoj!“

„Ahoj!“

Sue vešla do domu a když se za ní zavřely dveře, Jackovi zazvonil mobil.

„Hudson!“

„Jacku, tady Sam, dělej, ta ženská je v Dannyho pokoji, má nůž, nemám se tam jak dostat, dělejte!“

„Na recepci musí být náhradní klíč!“

„Není, ta ženská ho vzala!“

„Hned tam budem!“, řekl Jack a položil to. Vyběhl za Sue a zaklepal na dveře. Levi Sue upozornil a Sue šla otevřít.

„Jacku? Rozmyslel sis to s tou kávou?“

„Ne, ale ta vražedkyně je v hotelu u Dannyho v pokoji, volala Sam, že se tam nemůže dostat.“

Vyběhli ven a Jack mezitím všechny obvolal. Byl tam vyslán i S.W.A.T.

 

Během několika minut se Sam podařilo dostat do pokoje. Danny tam ležel s nožem v břichu a ta žena se chystala pořezat mu obličej. Byla v takovém afektu že si Sam ani nevšimla. Sam vzala vázu a roztřískla ji o její hlavu. Žena se zkoulila na zem a Sam se ihned ohla k Dannymu. Zkusila mu tep a zjistila že je velmi slabý. Zavolala záchranku.  Mezitím už byli v pokoji Jack a spol. Myles ženu zatkl a Sam zakřičela „Doneste mi lékarničku!“

„Co hodláš dělat?“, zeptal se Myles.

„Hodlám mu zachránit život….Kde je sakra ta lékarnička?“

„Tady!“

Sam si počínala jako profesionální lékař. Zaintubovala ho, protože nebyl schopný dýchat sám a  snažila se zastavit krvácení.

Všichni na ni s úžasem zírali. Mezitím už přijela záchranka a Dannyho se ujali.

„Slečno, zachránila jste mu život! Kde jste se naučila intubovat? Jste medička?“

„Ne, můj otec je lékař. Znám to od něj. Bude v pořádku?“

„Díky vašemu rychlému zásahu, řekl bych v naprostém pořádku.“

„Můžu jet s ním?“

„Jste jeho příbuzná???“

„Jsem jeho přítelkyně!“

„Dobře, pojďte.“

 

 

Dannyho v nemocnici operovali, protože jim stále nešlo zastavit krvácení. Operace trvala asi hodinu, ale bylo jisté, že to Danny přežije. Celý tým čekal na chodbě. Jack s Bobbym se zeptali „Jdeme si pro kafe, chcete někdo?“

„Já prosím!“, řekla Sam.

„Dobře hned jsme zpátky.“

U automatu s kávou bylo na Jackovi vidět, že nad něčím usilovně přemýšlí!

„Kámo, nad čím přemýšlíš?“, zeptal se Bobby.

„Ale nad ničím!“, odpověděl Jack.

„Nekecej, no tak, znám tě už hodně dlouho a poznám, když tě něco trápí!“

„No dobře, přemýšlel jsem nad naší prací. Když jsem uviděl Dannyho, uvědomil jsem si, že takhle bych tam jednou třeba mohl ležet já a nebyl by na místě nikdo jako Sam, kdo by mi zachránil život. A uvědomil jsem si, že kdybych takhle někdy v budoucnu umřel, už bych nikdy nemohl lidem říct co cítím.“

„Jacku, vím, že když říkáš lidem, máš na mysli pouze jedinou osobu. Oba moc dobře víme jakou. Tady nejde o to, že bys jí to nemohl říct, tady jde o to, že nemáš odvahu jí to říct!“

„Ale i kdybych jí to řekl, jakou by to mělo cenu??? Vždyť bychom spolu ani nemohli být.“

„Hele nepředhazuj mi tady ty zákony o randění. Prostě byste se spolu nebratříčkovali v práci a nikdo by nic nevěděl. Ty zákony jsou hlavně na to, že pokud by náhodou někdo unesl například Sue, tak bys v tom byl osobně zaujatý. No a to ty si i tak, když spolu nechodíte, takže ty zákony vlastně na nic nejsou.“

„Možná máš pravdu. Ale čistě hypoteticky, kdybych jí náhodou o svých citech něco řekl, jak můžu mít jistotu, že ona cítí to samé?“

„Hele Jiskro, máš snad oči, nebo ne? Sue je do tebe zamilovaná až po uši, možná ještě víc než ty do ní, i když to asi dost dobře nejde. Prostě seber odvahu, pozvi ji někam a všechno si vyříkejte.“

 

Když se vrátili s kávou, přišel doktor.

„Jak je mu?“, zeptala se Sam.

„Je v pořádku, jak už vám záchranka řekla, díky včasné reakci, nebude mít žádné následky!“

„Díky bohu!“, oddychli si všichni.

„Je tady jeho rodina?“, zeptal se doktor.

„Ne, jeho rodina je v Detroitu. No a jeho otec je v Iráku, v armádě.“, řekla Sam. „Ale dám vědět jeho matce!“

„Dobře!“

 

„Halo“,  ozvala se paní Sullivanová.

„Dobrý den paní Sullivanová, tady Samantha Kennerová, jsem kolegyně vašeho syna. Chci vám říct, že váš syn byl při jedné akci zraněn, ale bude v pořádku.“

„Co se mu stalo, proboha?“

„Byl pobodán jednou psychopatkou, ale je mimo nebezpečí života, za pár dní ho propustí, buďte v klidu!“

„Přijela bych za ním, ale musím se doma starat o dvojčata, manžel je v Iráku.“

„Nebojte se, já se o něho postarám. Až se probere z narkózy,  řeknu mu, aby vám zavolal.“

„Dobře, děkuju mnohokrát.“

„Není za co! Nashledanou!“, řekla Sam a položila telefon.

Když se vrátila do čekárny, Jack právě docela naštvaně položil telefon. „Sakra!“, řekl jen.

„Děje se něco?“

„Jo, volal mi Ted. Ti úplně nahoře se domákli, že si Dannyho intubovala i když nemáš lékařskou praxi.“

„No a co?“

„No jim se to nelíbí, chtějí s námi okamžitě mluvit!“

„zachránila jsem mu život.“

„To já vím, ale oni zřejmě ne!“

„Sakra! Tak pojďme ať to máme za sebou. Kdyby se s Dannym cokoli změnilo, tak mi zavolejte, ano?“

„Spolehni se.“

 

Když přijeli do kanceláře, čekal už tam na ně Ted. „Omlouvám se, vysvětloval jsem jim to, ale byli neoblomní!“

„O co jim sakra jde? Sam mu zachránila život!“, řekl rozčileně Jack.

„No tohle nechtějí pochopit.“

„No nic, řeknu jim svůj názor, pěkně od plic.“, řekla Sam.

„No ale kroť se!“, řekl jí Jack.

„Pokusím se!“

 

Jack zaklepal a vešel.

„Zdravím pane Hudsone, slečno Kennerová, už jsme vás očekávali! Posaďte se!“

Jack se posadil, ale Sam se ani nehla.

„Díky já postojím!“

„Posaďte se slečno!“

„Sam, sedni si radši!“, řekl Jack. Sam se tedy posadila.

„Děkuji. Takže věc o které s vámi chceme mluvit je váš neoprávněný zákrok.“

„Moment, když někdo krvácí a nemůže dýchat, potřebuju souhlas k zákroku?“, zeptala se Sam naštvaně.

„Slečno Kennerová, tady nejde o souhlas. Tady jde o to, že nemáte kvalifikaci na něco takového. Neměla jste právo provést intubaci!“

„Danny by bez intubace nemohl dýchat.“

„Dobře, tahle intubace možná dopadla dobře, ale nemusela.“

„Zachránila jsem mu život sakra!“ vykřikla Sam a postavila se.

„Nerozkřikujte se tady! Jak jste si byla jistá, že intubace dopadne tak jak dopadla?“

„Můj otec je lékař, svoji první intubaci sem dokázala už ve svých 14 letech, nyní ve svých 19 ji dokážu provést se zavřenýma očima.“

„Ale nemáte na to papíry!“

„Sakra, můžu vás tady klidně zaintubovat všechny pokud mi nevěříte, že to umím.“, řekla Sam.

„Nezdá se vám, že tady řešíte něco co není potřeba řešit?“, ozval se Jack. „Zachránila mu život, potvrdí vám to každý lékař, není proč ji za to trestat.“

„No dobře, ale modlete se, ať vás za to někdo nezažaluje!“

„V Boha nevěřím,  můžu už jít?“, zeptala se Sam.

„Běžte!“

Sam byla pryč v ten moment aniž by řekla jediné slovo. Jack se rozloučil a šel za ní.

„Sam počkej!“

„Pane bože, takoví arogantní kreténi! Prý modlete se, aby vás někdo nezažaloval“

„Uklidni se, to je tady normální. Řeší naprosté kraviny.“

„No to už sem si všimla! Pojedeme zpátky do nemocnice, jo?“

„Jasně!“ 

 

„Je něco nového?“, zeptala se Sam

„Ne, pořád ještě spí! Jak to dopadlo na vyšších místech?“, zeptal se Bobby.

„No Sam jim navrhla, že je může všechny zaintubovat aby věřili, že to umí!“

„Wohoooooooooo“, usmál se Bobby.

„No každopádně jsem dospěla k názoru, že to je banda kreténů!“, řekla Sam.

„No to my víme dávno!“, usmála se Tara.

„Nechcete jít raději domů, já tady počkám, myslím, že nemá cenu, abychom tady byli všichni!“, navrhla Sam.

„No asi máš pravdu, Dannymu už nic nehrozí, tak můžeme být vklidu.“

Tak se tedy rozloučili a odešli. Danny si pobyl v nemocnici ještě týden a poté byl propuštěn domů. Sam se o něho starala a šlo vidět, že k sobě doopravdy cítí něco víc než přátelství. Případ byl vyřešen, vražedkyně Alison Johnsonová byla zatčena a po psychiatrickém vyšetření vyšlo najevo, že ji opravdu znásilňoval její kamarád. Vyšlo najevo že zavraždila ještě jednoho muže, jehož tělo doposud nebylo nalezeno.

 

Když Dannyho propustili, šel celý tým oslavit vyřešení tohohle případu. Seděli v restauraci a dlouho si povídali.

„Můžu mít otázku???“, zeptal se Danny.

„Jasně!“, řekli všichni.

„Chtěl bych vědět jak si přišel ke své přezdívce Jiskra, Jacku!“, usmál se.

Všichni totálně vybuchli smíchy.

„Dovol, abychom ti to objasnili Danny. Sam, předpokládám, že Wes tě o této události spravil velmi podrobně“, řekl s potěšením Bobby.

„Tipuješ správně!“, usmála se Sam.

„Takže Jackova přezdívka vznikla dne, kdy jako nováček řešil jeden případ. Ten se mu ovšem nějak vymkl z rukou a on v trenýrkách nasedl do auta, jel a najednou mu  auta začaly lítat jiskry. Jack omylem naladil na špatnou frekvenci a tak ho všichni slyšeli jak volá „Všude kolem jsou samé jiskry, utopím to auto v Potomacu.“, líčil Bobby a vyloženě se u toho bavil. Všichni, ačkoli toto slyšeli snad po milionté se káceli smíchy.

„Aha, tak teď už to chápu, jiskro!“, řekl Danny. „No případ je za náma, takže naše působení tady končí. Nejradši bych nikam nejel!“

„No to já taky ne!“, přidala se Sam.

„Budete nám chybět, za tak krátký čas jste se stali samozřejmou součástí týmu a hlavně našimi přáteli.“, řekla Sue.

„Jste všichni úžasní lidé, jen díky vám jsme tady tak skvěle zapadli. Doufám, že zítřek nebude poslední den co vás uvidím“, řekla Sam.

„To samozřejmě ne!“

„Když bude nějaký případ sériových vrahů, vždycky si vás necháme zavolat, abyste nám pomohli! Souhlasíte?“, zeptal se D.

„Bude nám potěšením!“, řekli oba.

Debata se protáhla až skoro do půlnoci.

 

Druhý den ráno už byli oba připravení k odletu. Všichni je doprovodili na letiště. Rozloučili se se všema, byla to velmi dojemná scéna. Teď už zbývalo jenom rozloučení mezi Sam a Dannym. To bylo asi to nejtěžší. Ostatní to všechno sledovali pouze z povzdálí. 

„Takže to je definitivní loučení?“, zeptala se Sam.

„Definitivní určitě ne!“

„Jak to můžeš vědět?“, namítla.

„Vím to, za chvíli mě budeš vídat tak často, že to ani nebudeš zvládat!“, řekl Danny.

„Jak to myslíš? Z Detroitu do Baltimore je to 90 minut letadlem.“

„No však já za tebou taky nebudu lítat!“, usmál se Danny. „Támhleta skvělá parta lidí se zasloužila o to, abych dostal stipendium na akademii v Baltimore. Takže, stěhuju se za tebou, slečno Kennerová!“

„To je ta nejlepší zpráva jakou sem mohla dostat, jsem strašně šťastná!“

„To já taky. Představa, že bych tě nikdy víc neměl vidět je hrozná.“

„TO máš pravdu.“

Když to Sam dořekla, dlouze se políbili. Myles, který to z povzdálí sledoval se zeptal „Ti dva spolu něco mají?“

„Tos nepoznal?“, zeptala se Lucy… „A to si říkáš agent FBI jo, dovol abych se zasmála!“, řekla Lucy s úsměvem.

Myles se jenom tak ušklíbl. Romantickou chvilku mezi Sam a Dannym přerušil hlásič „Cestující do Baltimore, nastupujte do letadla.“

„No to je asi moje, až doletíš tak se ozvi. Budu se těšit!“

„Provedu!“

Sam ještě na moment odběhla k týmu. „Díky moc za všechno, těším se až se znova uvidíme. A díky za to Dannyho stipendium!“

„nemáš zač. Šťastnou cestu!“

„Mějte se!“

Zanedlouho po Sam odletěl i Danny.

 

Když už tam byli zase jenom oni, Jack řekl „No a jsme zase v té staré sestavě. Musím uznat, že sem se od těch dvou ledacos přiučil!“

„To asi my všichni. A musím uznat, že Sam je celý Wes!“, řekl Bobby.

„Přesně, máme nového Wese v ženské podobě!“, řekla Sue.

„No a musím říct, že ve velmi povedené ženské podobě!“, řekl Myles a všichni se na něho s údivem podívali.

„Ale ale, Mylesi! Ale asi máš smůlu, vypadá to, že Danny ji jen tak nepustí!“, usmála se Tara.

„No dovolte, co si o mě myslíte, dyť by to mohla být moje dcera!“, řekl Myles.

„Myslím, že kdybys měl tak hezkou dceru zrovna ty, tak by bylo jasné, že ti jí v porodnici vyměnili!“, usmála se Lucy.

„Ha ha ha!“, řekl Myles.

Všichni se začali smát a D řekl: „No aspoň máme jistotu, že až my budeme v důchodu, bude nás ochraňovat velmi schopná dvojice!“

„To je fakt!“, shodli se všichni. S úsměvem na tváři vyšli všichni z letiště vstříc dalšímu dni….

 

KONEC

Poslední komentáře
19.06.2007 12:52:48: nejsou to normální díly. tyhle povídky jsou naše vlastní tvorba, dle našich nápadů a přání...smiley...
14.06.2007 14:44:46: Ähojík chci se vás zeptat jestli ty povídky co tu máte jsou normální díly a v kolikáté řadě jsou. Mo...